Přestupy a zaměstnanci

Z posil bych vypíchl Ondřeje Novotného (z těch letních) a Františka Čecha (z těch zimních). Na hostování se nám podařilo přivést Petra Bílka. Přes podzim jsme měli zájem o Mohammeda Tijaniho, jenž byl dlouhodobě mimo hru ze zdravotních důvodů, ale já v něj věřil. Vedení nám však nabídku na něj vetovalo. Na jaře už ale přijít mohl a já neváhal. Naopak posily jako Ondřej Ruml se nakonec vůbec nechytily.

V jeden moment jsem se velmi obával o zájem kolem Josefa Novotného, který byl enormní (jako hodně velký, čímž posílám pozdravy fanouškům Vyšehradu). Velmi nadějný borec si ale naštěstí vybral nás. Co se zaměstnanců týče, tak pouze telegraficky - kariéru ukončili skauti Petr Šrámek s Jiřím Sabouem a fyzioterapeutka Marie Ludvíková.



Příprava a mezisezonní pauza

Léto znamenalo výjezdy do Polska, kde jsme dvakrát vyhráli a dvakrát prohráli. Pak jsme zvítězili v každoročním zápolení o pohár starosty a v klubovém zázemí jsme mezitím nestačili tisknout permanentky - prodalo se jich zase o 2 více, tentokrát 61.

V zimě jsme jako destinaci našeho každoročního soustředění vybrali čistě Rakousko, což vneslo do kasy aspoň necelých 70 „táců“. Do zimní ligy přijaly pozvání celky Čadce, Frýdku-Místku a Katovic.



FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA
Také v roce 2027 jsme začali ligové putování informací o přeložení utkání z důvodu přítomnosti TV kamer. Soupeř? Samozřejmě Jihlava. Také letos počítali bookmakeři s tím, že se o slovo mezi kanonýry přihlásí Petr Nováček. Mezi nejlepšími hráči se opět neobjevil nikdo od nás, stejně jako v případě mladého hráče roku. Experti nás pak trochu zvedli v předsezonních předpokladech.

Celou sezonu jde shrnout jedním slovem - katastrofa. Pět zápasů po sobě jsme pokaždé prohráli (proti Táborsku se nám dokonce do obličeje vysmál Jakub Yunis a s Pískem jsme přišli alespoň o bod v samém závěru) a první bod jsme urvali až doma se Zlínem na konci srpna. Po další porážce, tentokrát od Příbrami (která znamenala osmizápasovou sérii bez výhry), přišel konečně triumf nad Opavou (vystřelený opět za minutu dvanáct) a věřil jsem ve světlo na konci tunelu.

Ukázalo se však, že šlo pouze o vlak a my dostali zase přes hubu sérii čtyř porážek (včetně té televizní). A jak Zlín vyrazil trenéra a mezi dalšími pány na holení se objevilo mé jméno, neviděl jsem to růžově. Na konci října jsme však vyhráli nad Líšní (kde Tomáš Zlatohlávek překonal 8 hodin bez vstřelené branky) a když po další obligátní porážce od slávistické rezervy přišla poměrně vysoká výhra s Táborskem, doufal jsem, že jaro se už ponese v jiném duchu.

Abych vám ušetřil drahocenný čas, neneslo. S Varnsdorfem jsme sice zaplichtili opět v nastaveném čase a po těsné prohře od Ústí (před kamerami) přidali další dvě remízy (s Duklou a Pardubicemi, kterou jsme zachránili v samém závěru), ale pak nás znovu porazil Písek a nepomohlo, že jsme v 92. minutě ukradli všechny body ze zlínské Letné (kde si opravdu mákl Ciupa mezi třemi tyčemi). Po porážkách od Příbrami a Jihlavy jsme si přivezli bod z Opavy (opět na tom měl lví podíl náš hlavní gólman) a dokonce všechny 3 z Prostějova, který byl také ohrožen sestupem. Poslední body však přišly na začátku května při remíze se Spartou B. Následující tři porážky (počínaje tou od Líšně) už nám ale zlomily vaz a my se tak tříleté odmlce vracíme do MSFL. Co dodat, když vedle závěrů druhého poločasu neumíme ani závěry těch prvních.

Na jaře se nám ještě vážně zranil Dominik Konečný. Vždy se mi zranil hráč maximálně na měsíc a jednou tuším na 3, ale vyšlo to kolem přestávky, čili mě to tolik nebolelo. Zde však šlo o sedmiměsíční absenci a to mě mírně znepokojilo. Extra plusové body ode mě dostal Zlatohlávek za to, že veřejně vystoupil a podpořil mé setrvání ve funkci. V průběhu roku zkrátka nefungovalo nic. Změna taktiky nepomohla. Podržení několika hráčů také ne. Ani nové posily nebyly žádné terno a když nás občas opustilo i štěstí, začal jsem na jaře prakticky počítat se sestupem. Chvilkové zvednutí formy na přelomu posledních dvou měsíců mi dodalo sebevědomí, ale první historický sestup v mém manažerování vůbec se odvrátit už nedal. Hráči dostali jako mírnou náplast na smutek bonusy za celkem 167 tisíc. A podle médií bylo větším zklamáním vystoupení sparťanského béčka.

Prvními účastmi v týmu týdne byla ta od Jana Hellebranda, jenž svou účast zopakoval s Jiřím Ciupou ještě jednou. Brankářská jednička se pak pořádně rozchytala a zaznamenala hned několik nominací. PMezi náhradníky se jednou objevil i Václav Bláha s Ondřejem Novotným a díky trefě proti opavské lůze Martiník. Mezi nejlepších jedenáct hráčů kola se jednou dostal i Filip Zorvan a Patrik Schramhauser. Vašek Bláha skončil třetí v anketě o gól měsíce března. Mezi kandidáty na hráče roku se objevil i Yunis, ode mě se dočkal jediného bodu. Triumf nakonec bral Jan Jungr. Co se trenérů týče, tak jsem zaznamenal Davida Jarolíma jakožto ex-reprezentanta a jako nejlepší byl zvolen Lukáš Kincl z Pardubic.



MOL Cup
Jestli byla liga tragédie, tak pohár byl vyloženě pohádkou. Po vzoru hesla Tomáše Pacovského „Bruntál nebrat!“ jsme do 2. kola dostali Prostějov, jenž jsme nejtěsnějším možným způsobem přehráli i venku. V září přijel na 3. kolo Třinec a ten se do Slezska vracel s prázdnou. Ve 4. kole na nás čekalo překvapení soutěže z Vrchoviny, které jsme velmi těsně zdolali také a tak jsme se poprvé dostali mezi 8 nejlepších. A to i přes skutečnost, že jejich hřiště připomínalo spíše desku na šachy. Za zmínku stojí hattrick asistencí od Zorvana.

Los k nám nebyl milosrdný, když nám na náš stánek přiřkl Baník Ostrava. Ten jsme ale nakonec i díky dvojičce Ondry Novotného senzačně porazili před úctyhodnou návštěvou a nás čekal výjezd do Edenu. Tam už nám ale sešívaní ukázali, kam patříme a po debaklu 0:4 jsme se vraceli domů, ovšem s hlavami vztyčenými a já vděčný hráčům za to, že mi trochu ulehčili posezonní rozhovor u pana předsedy, na téma „Co to jako mělo znamenat“ (zdravím příznivce seriálu Okresní přebor). Za své počínání dostali všichni bonus v celkové výši 210 tisíc Kč.



Béčko a juniorka

Béčku jsem letos díky větším starostem nevěnoval prakticky žádnou pozornost a na příští sezonu počítám se zrušením i těch několika přáteláků. Jak zde zaznělo, je opravdu zbytečné si držet takto široký kádr, kor když jsme pořád polo-amatéři.


Junioři opět mírně podpořili klubovou kasu, tentokrát 300 tisíci za účast ve své soutěži, která se netradičně vyplácí v její polovině. Nábor byl spíše nic, než moc, možná proto, že nám poprvé někdo uzmul nadějného hráče a to „Lašty“ v Ústí. Místo toho se nám povedlo přivést několik talentovaných kluků odjinud, ale většina se po chvíli sebrala a stejně odešla jinam. Mimochodem mírně mě děsí figurování hráče jménem Ondřej Vlček (ti, co alespoň okrajově znají prostředí českého YouTube, budou vědět).



Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• V průběhu roku došlo ke dvěma spekulacím o možném převzetí klubu. Ta první byla za nedlouho popřena samotným předsedou, druhá (po oznámení sestupu) už byla vážnější. Původně chtěl Vondra předat štafetu kolegovi z vedení, pak se ale objevilo uskupení fanoušků se zájmem. Stávající činovníci na nás uvalili embargo a uvidí se, zdali nabídka ve výši 500 tisíc (hodnota klubu je něco přes milion) přiměje stávajícího strýčka Skrblíka k prodeji. Nutno dodat, že on sám požádal o urychlení celého procesu, abych mohl v létě makat.
• Poprvé za doby mého vládnutí jsme šli do červených čísel. Stalo se tak na přelomu roku a konečný účet byl kolem čtyř a půl milionů v mínusu. Logicky tedy přišlo zkrácení podílu z přestupových částek na 0 %. Vedení mi na konci roku vytyčilo cíl do dvou let tuto skutečnost napravit, díky sponzorům jsem si tento úkol mohl odškrtnout prakticky ještě na konci ročníku.
• Dokončil jsem studium na předposlední licenci, ale samozřejmě na poslední mě vedení nepustilo. Prý že bych jim zdrhnul za lepším. No, nevím, jestli je to lepší, ale Teplice jsem odmítl.
• Po sezoně jsem byl předvolán a bylo po mě požadováno vysvětlení. Naštěstí se mi nějak povedlo předsedu přesvědčit, aby si mě nechal, pokud budu hrát defenzivněji. Vzápětí mi ale v přehledu očekávání na další rok sdělil, že počítá s ofenzivním fotbalem. Tak nevím.
• Se sestupem mě chtěli opustit Pojezný, Ondra Novotný, Hellebrand, Josef Novotný, Ciupa a Martiník. Všechny tyto jmenované přemluvil Zlatohlávek a jediní dva, u koho se mu to nepovedlo, byli Tijani s Čechem.
• A aby těch špatných zpráv nebylo málo, poklesla do toho i naše úroveň zázemí.
• Malou útěchou budiž, že máme opět nulový doplatek na daních a zase nového sponzora, který přinese o nějakou tu kačku více.

Epilog

V minulém díle jsem zapomněl poděkovat dexterovi za mírnou inspiraci při psaní, čili tak konám nyní - dík. Dopředu se omlouvám, jestli je to trochu odbyté, ale už víte proč jsem to chtěl mít za sebou a nyní se už plně soustředím na návrat zpátky. Díky za reakce a opatrujte se!

Pajinos je Barney a já jsem ten týpek za ním s pivkem :-)

pičo... tak to jsem nečekal. I kdy z reakcí v chatu jsem čekal trošku očistec, ale úplný ne. Další rok se vrátíš a pojede se na novo. Najít jen novou taktiku, klidně se inspiruj nebo to ukradni. :D Klub si nějak udržel pohromadě. Těch pár hráčů se nezblázní. Jako co si budeme, fakt mě to zamrzelo. :(

Prodeje slabší, ale příchody famózní, stejně jako minulou sezónu. Posouváš ten klub hezky, to se musí nechat. Jen je bohužel vidět, že každý hrajeme jinou verzi hry i samotné DB. V FM21 už bys byl profík a měl na kontě prodeje za desítky mega Za mě fakt dobrá práce

Na výsledky lze koukat ze dvou míst - liga propadák, pohár super výsledky! Uhrát semifinále a prohrát jen s pozdějším vítězem, to je super. Liga je horší, ale pád do MSFL ti může pomoct. I když se divím, že jste spadli s takovým kádrem. Hold je to je hra... Zase vybuduješ silnější kádr, v MSFL budete všechny válcovat, zlepšíte si náladu a za rok vletíš do druhé ligy jako uragán. Je mi ovšem smutno z kvality náboru, koukám, že po pár letech hojnosti (zvláště po čerstvě založené hře), to je potom úpadek skoro u všech v jakémkoli save, zvláštní

Držím palce, abys měl tu další sezónu v MSFL ideální, tzn. jenom výhry a žádné ztráty bodů.

No, ono sa to celkom ťažko komentuje. Po výborných sezónach, prišiel útlm a to teda poriadny. Úprimne, zostup som absolútne nečakal, avšak aspoň to má nádych reality, že aj také veci sa vo futbale stávajú (a dokonca je to pravdepodobnejšie, ako bojovať hneď o postup :D). Takže za mňa okej, permanentku si kúpim aj v 3 .lige :P. Chválim vedenie, že si ťa ponechali a nemusíš hru ukončiť alebo hľadať nový klub. Zrejme zavážilo skvelé účinkovanie v Mol Cupe.
Čo sa týka kanclu, tak predchádzajúci part bol pre mňa už dosť podrobný, tento sa mi páči viac, takže za mňa kľudne zachovaj takúto dĺžku.

Přestupy a zaměstnanci

Jako první se nám povedlo prodat Josefa Novotného. Nejprve přišel s nabídkou Zlín. Ten nám ještě nabídl hostování zpět, o které jsem ale neměl zájem, protože jsem nechtěl hrát na defenzivního záložníka. Nakonec ale do všeho hodila vidle Sigma Olomouc a trojnásobnou nabídku jsem okamžitě vzal, přičemž Zlínu dal ultimátum. Pak začaly číhat přední kluby země kolem Franka Čirjaka, kterého jsem chtěl dát do základu. Nakonec odešel za dalších necelých 9 „mega“ na Slovácko.

Pak si Jihlava vyhlédla Jana Hellebranda a když jsem odmítl milionovou nabídku, naštval se. Přestup si pak vytrucoval, tak jsem ho nechal jít. Ještě před vypršením kontraktu jsme prodali jednoho z oblíbenců u fanoušků a to Tomáše Zlatohlávka. Za půl mega si jej vyhlédl Prostějov. Stejně tak brečel Jakub Komínek, jenž chtěl odejít na základě Bosmanova pravidla zdarma, takže jej nakonec předseda prodal za 5 milionů do Zlína.

To by se ještě dalo zkousnout, i když bych se pokusil vymáčknout více. Když však v poslední den přestupů a krátce po zápase - čili večer - přišla do mé mailové schránky trojice mailů, která začala nabídkou Chrudimi na naší brankářskou jedničku Jiřího Ciupu a vzápětí pokračovala schválením od hamižného předsedy, měl jsem co dělat, ať nerezignuji. Naštěstí jsem měl nachystaného Jiřího Borka, kterému jsem plně věřil, že může za svého jmenovce zaskočit, obzvláště pak v nižší soutěži. Během léta jsme si díky těmto odchodům nakonec přišli na pořádný balík peněz a díky tomu nám byl navýšen procentuální zisk z přestupových částek.

Co se příchodů týče, v létě nedorazil nikdo nový, o kom by stálo hovořit. Kromě Štěpána Vajgla šli všichni do juniorky. V lednu jsme se pak zase pustili do volných podpisů. Miloslav Vávra, velký brankářský talent a reprezentant do 21 let, nás ale poslal do háje. Martin Šubert z Vítkovic už ale nikoliv, stejně jako Novozélanďan Jonty Duncan, kterého sleduji již pár let a čekal jsem na tento okamžik. Za něj jsem mimochodem poprvé zaplatil penězi a to výši jeho kompenzace vůči Vysočině.

Na doporučení z Litoměřic přišel zdarma a za doslova drobné na platu i Václav Sejk a krátce na to i Ladislav Dufek, nicméně u něj jsem se evidentně unáhlil s úsudkem. Zpátky k pořadu „Kdo na nás háže bobek“ - Jaroslav Harazim si vybral České Budějovice. Následně jsem se plácl přes kapsu a za další necelý milion dopředu podepsal Tomáše Horku z Třince. Možná i díky tomu pak nebyly peníze na potvrzení příchodu dalšího talentu v podobě Jana Krále. Snažil jsem se vydělat na prodejích, ale už nebyl kdo. Jediný, kdo plakal, že nehraje, byl Filip Hlucháň, tak šel gratis.



Příprava a mezisezonní pauza

V létě jsme zavítali na Slovensko, což nám vyneslo nějakou tu kačku. Herně jsme se však vůbec nepředvedli. Pak jsme uspořádali další ročník souboje o starostův pohár, ve kterém jsme nakonec až na penalty zvítězili. V zimě z toho byly jen přáteláky s týmy z nedalekých obcí a tradiční Zimní liga. Kromě úvodní bezbrankové remízy se spřáteleným Valmezem z toho byly samé výhry. Permanentek se prodalo pouze 50, což je o 11 méně, než vloni. Není divu, třetí liga už tolik netáhne.

Trochu nakousnu do další sezony - pozvánku na přátelák nám poslali z Liberce a Slovácka. Bez váhání jsem přijal - každý příjem dobrý a taky poměříme síly s celky na vyšší úrovni, což se hodí.


Moravskoslezská fotbalová liga
Ondřej Novotný byl na počátku roku pasován do role největšího favorita na status nejlepšího střelce MSFL, za kterou jsme mimochodem dostali 350 tisíc Kč. Experti nás poté tipovali na střed tabulky, nicméně my jsme do soutěže vtrhli jako uragán a až do půlky září neokusili hořkost porážky. Pak se zase našel pobrekánek, kterému vadilo, že jsem zvedl po prohře v Rosicích hlas a musel honem do Lidových novin si postěžovat.

Nevím no, po devítizápasové šňůře bez porážky se šesti výhrami a třemi remízami by byl naštvaný každý rozumný člověk dle mého soudu. V odloženém zápase se Znojmem pak zachraňoval alespoň bod za plichtu Ondra Novotný v samotném závěru. Matyáš Dvorník se stal nejrychlejším střelcem v dějinách klubu, když se proti Hodonínu v prvním kole prosadil už po šestnácti sekundách.

Po podzimu jsme přezimovali na prvním místě a to s dvanácti zápasy bez prohry v zádech. Na jaře jsme nejprve padli s Rýmařovem, než jsme zařadili další rychlostní stupeň a do konce sezony už neprohráli. Trochu mě děsily statistiky Petra Nováčka, který se neprosadil 29 - ano, čtete správně - utkání za sebou. Hned v dalším zápase s béčkem Baníku Ostrava se sice prosadil, ovšem pak zase jeho střelecký prach zvlhnul. Kuriózní byl hlavně měsíc duben, kde jsme ve všech čtyřech duelech plichtili.

Borek se pak dotáhl na Ciupu v počtu čistých kont za ligovou sezonu a Jan Martiník překonal téhož borce v zápasech za FKNJ. Nový rekord tak byl na světě. Novotný se přiblížil Miloši Šidlíkovi mezi brankami v lize i ve všech soutěžích za jednu sezonu. A náramně se dařilo i Patriku Schramhauserovi, jenž byl na dostřel záznamu Clauda Lhoteckého v ligových asistencí.

Co se hráče roku týče, zde jsem pochopitelně hlasoval pro naše dva kluky a poté další z Moravy a Slezska. Nakonec se však od nás nikdo neumístil. To všechno mělo za následek, že jsme byli i nadále v boji o postup. Hodně jsme se mu přiblížili v Uničově, kde se v nastavení prosadil poprvé za Nový Jičín Horka.

Malá vsuvka - Martin Rolinek, o kterého jsem v jednom přestupovém okně měl enormní zájem, i nadále řádí za Opavu, ovšem já byl rád za Filipa Bendu, který chytil velmi dobrou formu. Nakonec jsme se hned po roce vrátili do FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY a od toho se odvíjela i výše rozpočtů na přestupy a mzdy. Poslední zápas proti Brnu B byl zcela nečekaně navíc vysílán v TV. Vedení bylo pochopitelně potěšeno a jeho cílem pro další rok je statečně bojovat o udržení. Za výhru jsme pak hráčům vyplatili bonusy ve výši 800 tisíc, což pokryla nová sponzorská smlouva. I proto jsem neváhal a na příští sezonu stanovil opět vysoké bonusy.

A malá ochutnávka - i příští rok bude náš mač v Jihlavě vysílán před kamerami. Bookmakeři už označili kandidáty na nejlepšího střelce, hráče a mladíka roku. Nám by měl pomoci k udržení, kde nás vidí i sázkovky, i Rigino Cicilia, známý především ze svého působení v Uherském Hradišti anebo David Plachý se slovenským internacionálem na úrovni U21, Janem Balazem. I proto byl zaznamenán prodej 66 kusů „permic“. A už nyní můžu prozradit, že životní fazonu udržel Páťa Schramhauser. Máme se tak opět na co těšit!



MOL Cup
První zápas jsme hráli v Kroměříži a díky dvojičce Ondřeje Novotného jsme vyhráli 2:1. Pak jsme ale dostali ostravský Baník a ten nám nářezem 1:4 vrátil loňské vyřazení, takže jsme se už po druhém kole loučili se soutěží.



Béčko a juniorka

Béčko jsem letos totálně ignoroval, pár lidí z něj poslal na hostování a nezorganizoval žádný přátelák, proto přejděme rovnou k mladíkům. Dubnový nábor byl tristní a jestli jsme podepsali jednoho hráče, je to hodně. Kvalita posledních absolventů našeho mládežnického systému se pak odráží na našem umístění v lize - po pádu z nejvyšší soutěže v zemi přišel další nemastný neslaný střed tabulky. Pár mladíků ale zazářilo, hlavně Pavel Černín. Vesměs to ale bývají mladíci odjinud, které jsme podepsali zadarmo. Další ročník začneme přátelákem v Bludovicích, který jsem s radostí jako jejich hráč přijal.



Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• Na začátku sezony došlo k poklesu o 25 % u mého platu. Na konci minulé sezony si mě sezony zvalo na kobereček a chtěli po mě defenzivnější fotbal. To jsem nějakým způsobem splnil, takže budu mít zase větší klid na práci. Nakonec jsem tedy podepsal novou roční smlouvu s výdělkem 15 tisíc měsíčně.
• Také letos bylo velkým tématem možné převzetí klubu. Nejprve se to ještě v létě nepovedlo sdružení fanoušků. Vedení pak zvedlo embargo na přestupy a poděkovalo mi za trpělivost. Na jaře ale přišly zvěsti o odstoupení strýčka Skrblíka znovu (a znovu). Jakmile se ale začala řešit i částka kolem 800 tisíc, zpozorněl jsem. Kolega Ondřeje Vondry, David Šubert, to ale nechtěl zaplatit a tak byl zase klid. Jednání však pokračovala dál a po prvotním neúspěchu a dalších spekulacích bylo vše zdárně hotovo. Nástupce Vondry mi rovněž poděkoval za projevenou trpělivost a jako odměnu mi vedle kontraktu dopřáli tolik kýženou profesionalizaci celku. Pokud nikdo nebude pindat, tak plnohodnotné smlouvy nabídnu hráčům v prosinci a zaměstnancům až když se o ně někdo bude zajímat nebo se rozhodnou jinak odejít. Na závěr mi ještě chtělo vedení rozšířit skautskou síť na Střední Evropu, ale to jsem hned napadl - Česko stačí.
• Ani 9 milionů za odchod Josefa Novotného nestačilo na profesionalizaci klubu. Jakmile jsme prodali i Čirjaka, zkusil jsem zlepšit tréninkové prostory a zde vedení vyhovělo na první dobrou. Měl jsem si první říct o zlepšení zázemí pro mládež. Hotovo bylo každopádně už v lednu 2029.
• Duel s Hlučínem byl 200. v mé kariéře a konečně mi vedení dovolilo dostudovat poslední trenérskou licenci. Po postupu jsem se stal ikonou klubu a ještě větším oblíbencem fanoušků.
• Na podzim vyhodili na Baníku kouče Ondřeje Smetanu a média začala spekulovat o mém možném angažmá vzhledem k lásce, kterou k tomuto klubu chovám. Já radši mlčel, protože i když jsem byl na předsedu naštvaný, chtěl jsem dokončit úkol v mém rodném bydlišti. Pan majitel, Václav Brabec, ale pak skutečně přišel s nabídkou, kterou jsem s těžkým srdcem a velkým vděkem odmítl.
• Seun Egbewole, Jakub Kolář a Lukáš Neuer, což je trojlístek našich bývalých hráčů, překvapivě brzy ukončili své kariéry. A kde hrají ostatní oblíbenci?
• Česko vyhrálo Euro devatenáctek.
• Jana Laštůvku angažovali na Julisce. Hodně zdaru, Lašty!

Epilog

Takže naše krátká anabáze ve třetím patře české kopané je opět historii a my se pokusíme udržet druholigový status déle, než tomu bylo při našem předchozím představení. Díky luckymu za permici , jeho tisícovka se bude hodit. :D Nábory jsou slabé, vonTripsi a prozradím, že i letošní už mám neskutečně slabý. A ten Dexterův gif je více než výstižný z předchozího roku, letos už to bylo spíše níže. Díky všem za čtení!

Tak paráda, myslím, že tě tohle posílí a druhá liga už bude jistota a jen tak už nespadneš.
Co vlastně ten Sejk, takhle z hlavy mi přijde, že mě se nageneroval o trochu lepší než u tebe, když vidím ty staty.
Jinak bych řekl, že Petr Tecl Nováček krásně sedí :-) on se ještě prosadí :-D
Profesionalizace :-O tý já jsem se prostět nedočkal, určitě je hned znát, že k tobě chce víc a hlavně lepší hráči... jsem zvědav.
Díky za počtení! :-)

26 mega na přestupech? TO je pecka! Výsledky ucházející, konečně zase ve druhé lize Tak se drž a hodně štěstí v další sezoně

Predaje tak to si zarobil pekný balík pekne ti to pomohlo k zlepšeniu finančnej situácie, ktorá hneď vyzerá lepšie .... k tomu si pridal aj úspech na ihrisku, ktorý sa síce tak trochu očakával, ale určite to nebolo nič ľahké .... teším sa na tvoje druhé pôsobenie v 2. lige a verím, že teraz to už dopadne podstatne lepšie .... PS: dúfam, že ako stálica na tribúne dostanem novú permicu zdarma

Přestupy a zaměstnanci

Začnu tím jednodušším - v realizáku nedošlo k žádným změnám. Stále nechávám své kolegy bez platů, abych ušetřil klubové pokladně. Vyjma již zmíněných posil z minulého partu přišli ještě Jiří Souček, David Plachý, Jan Balaz, Lukáš Bartoš a Ondřej Janíček. Směrem ven naopak bohužel odešel z těch věhlasnějších jmen František Čech a jinak jsem pustil mladíky na hostování, abych měl snadnější rozhodování o tom, koho si nechat a koho ne.

Měli jsme zájem o Jiřího Břečku a Jaroslava Coufala na volný přestup, ale z důvodu nedostatku financí nám tyto posily zdarma nevyšly.

Příští rok budeme disponovat opět vysokými rozpočty na naše poměry. Něco už jsme dopředu utratili na příchod Richarda Holuba, talentovaného Slováka.



Příprava a mezisezonní pauza

V létě jsme doma vyzvali 3 slovenské a 2 rakouské celky a to v rámci regulérních přáteláků + dalšího ročníku turnaje O pohár starosty města. Až na plichtu s Trenčínem jsme všechny duely vyhráli. Zimní soustředění naopak obstaral výlet do Rakouska. Výsledkově se nám tam moc nevedlo a tak jsme si spravili chuť alespoň obvyklou mini-ligou na domácím stánku s Petřvaldem na Moravě, Libhoštěm a Viganticemi.



FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA
V červenci jsme vyhráli oba ligové mače, na což jsme navázali vítězstvím nad Varnsdorfem. Po něm ale přišla porážka na půdě Táborska, na kterou jsme po výhře s Ústí nad Labem navázali plichtou na Julisce. Po dvou triumfech přišla další porážka, tentokrát ze zlínské Letné a měsíc září jsme zakončili triumfem na Žižkovu a porážkou s Hradcem. Do října jsme vstoupili bezbrankovou plichtou s Opavou a po ní jsme konečně zase vyhráli dvakrát za sebou - nad Třincem a Jihlavou. To mi za radosti sportovního ředitele vyneslo cenu pro nejlepšího trenéra měsíce října. Páťa Schramhauser pak bral stříbro mezi hráči.

Pak nám ale vypadl Kája Pojezný a to na měsíc. V listopadu jsme tak nejprve padli se sparťanským béčkem a s Líšní, než jsme se s podzimem rozloučili výhrou nad Chrudimí. A to jsme málem ztratili plný počet bodů v samotném závěru. Ve stejném měsíci obsadil celkem překvapivě Ondra Novotný třetí místo v anketě o gól měsíce. Jaro začalo informací o posunutí duelu s Ústím. Co se výsledků týče, tak proti Slavii B jsme snižovali až v 91. minutě na konečných 1:3, následně vyhráli díky penalty Matyho Dvorníka a pak si nechali prchnout všechny body do Táborska.

Duben už byl přívětivější - po úvodních dvou remízách jsme se pomstili Dukle a Zlínu, než druhé vítězství v sezoně zaznamenali Votroci. A v květnu přišlo ještě větší zlepšení. Ondra Janíček nejprve díky hattricku rozhodl o další výhře s Viktorkou Žižkov a vzhledem k dalším dvěma brankám bral druhé místo v anketě o hráče měsíce . Stejné umístění jsem zaznamenal i já sám, a to po dalších třech remízách a výhře nad Spartou B. S Jihlavou jsme navíc dlouho vedli, ale dvojička Adama Šcudly v rozmezí dvou minut znamenala dělbu bodů. Schramhauserovi se mezitím povedlo dorovnat Clauda Lhoteckého v rekordním počtu ligových asistencí.

Hodně nám ublížilo i to, že Rigino Cicilia nedal 13 zápasů gól. Naštěstí pro nás po sezoně ukončil kariéru a nemusíme tak řešit jeho střídání s Janíčkem. Po třiceti zápasech nám o bod náležela poslední příčka zajišťující účast v play-off o první ligu. V něm jsme dostali České Budějovice (první zápas i odveta byly v TV) a ty nám hodně rychle ukázaly, kam patříme. To je ale jedno, rekordní umístění jsme přijali s pokorou a rádi si udržíme status druholigového celku i nadále.

Nehledě na fakt, že jsme trhli rekord i na utrženém vstupném v prvním mači, když si cestu na stadion TJ našlo 2 663 lidí (to, že jich přes tisíc bylo ve venkovním sektoru ponecháme bez komentáře - 180 tisíc bylo nakonec v naší kase). Za porážku jsme pak utržili extra 156 tisíc a ty tak prakticky pokryly bonusy vyplacené zaměstnancům v celkové výši 245 tisíc.

Mezi kouči jsem pochopitelně hlasoval pro kolegy z Moravskoslezského kraje. Anketu o fotbalistu roku ovládli hráči z rezervy Slavie, zatímco mě se dostalo pocty nejvyšší mezi trenéry. To se pochopitelně líbilo i předsedovi klubu. A malé preview další sezony - ani tentokrát bookmakeři nepočítají s našimi borci na předních místech individuálních statistik - jak mezi střelci, tak mezi hráči celkově.



MOL Cup
Po vítězství ve Strání v prvním kole a hubené výhře na Hodoníně v kole druhém přišla Sigma, se kterou jsme se drželi, ale nakonec přeci jen padli.



Béčko a juniorka

Na B-tým jsem popravdě po prvním měsíci zapomněl a jelikož se mi tam zase nakumulovalo několik hráčů, mám v plánu to opět více zredukovat.


Nábor byl opět tristní. Stejně jako postavení v lize. Není nic, čím by se šlo chválit.



Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• Konečně jsem dokončil studium na poslední licenci.
• Vedení opět trvalo na rozšíření skautské sítě na Střední Evropu. Podal jsem námitku, ale té nevyhověli. Na zvednutí mzdového rozpočtu ale prostředky nenašli. No co, stejně jsem rád, když mi vydrží balíček pokrývající zemi do února/března (a to jej ještě několikrát dotuji z mzdového deficitu.
• Po pouhém roce u kormidla chtěl odstoupit i stávající předseda David Šubert, ale i přes chvíli trvající spekulace fanouškovský spolek nakonec klub nepřevzal.
• Po konci roku jsme nedopláceli žádnou daň a povedlo se nám i získat nového sponzora v hodnotě 8,75 milionu Kč za rok.
• Finance jdou i přes získaných 26 milionů celkem solidně do kopru a tak jsem byl prakticky donucen zvolit pro příští rok k velké nevoli hráčů nízké kolektivní bonusy. Ale o prodeje se snažím jak to jde.
• Těšilo mě, že jsme zvedli průměrnou návštěvu za rok - hodně jí ovlivnila mega účast na prvním klání s Budějkami, ale i tak začalo chodit v průměru o 100 - 150 lidí více (v závislosti na kvalitě soupeře). Holt zvýšení reputace udělá své.
• V příští sezoně dojde ke změně na postu kapitána a zástupce. Těmi se nově stali Ondřej Janíček, respektive Matyáš Dvorník.
• Nejvyšší česká liga je až na 16. místě v pořadí soutěží.

Epilog

Rozhodl jsem se rychle přidat i další ročník, jelikož jsem ve hře na začátku sezony 2030/31 a nechci moc utéct, abych pak neměl problém psát, jako jsem měl tady a v předchozím partu (člověk už to pak pozapomene a vypustí z hlavy). Díky všem za komentáře! Dexi, Sejk už je dávno pryč, hrál prd. A Lucky tobě uděláme sochu, jak udělali tomu slepému fanouškovi na Valencii. :D

Hele výsledky super, jsem ti říkal že do druhé ligy vletíš jako uragán, ale že to bude PO o první ligu, to jsem nečekal. Fakt dobrá práce Zase ti můžu závidět toho sponzora, dostat skoro 9M za rok, to je super. Ale teda vůbec nechápu, jak se můžeš dostávat do takového mínusu, to mi hlava nebere ‍ Jsem zvědavý, jak z toho vybruslíš...

Trošku mi trvalo než jsem našel screeny jak s Budějkama si hrál, ale ok. Asi to bylo dobrý zakumuflovat. Finance jsou trošku šílené, ne? Ale na přestupech to krásně vyděláváš.
Tak bacha na další sezoně, ta je vždycky kritická.

všetci v chate plačete, že ako sa vám nedarí a potom ako nováčik uhráš play-off perfektná sezóna, aj keď Budějky ti ukázali, kde je tvoje miesto som zvedavý ako sa popasuješ s finančnou situáciou, ktorá vyzerá dosť zlé. Najmä ak sa ti stane, že sa ti nepodarí predať hráčov. Teším sa na pokračovanie, tak to tu syp

Přestupy a zaměstnanci

Realizační štáb opět nedoznal žádných změn (když nepočítám odchod Vojtěcha Křivánka, jednoho z prvních najatých zaměstnanců do důchodu), takže přejděme hned k hráčským posilám. Za peníze jsme přivedli Pavla Večeru, stopera, který byl kvalitou někde jinde a tak jsem neváhal za něj utratit kompenzační sumu. Zbytek přišel stejně jako Jan Balaz nebo Lukáš Bartoš zdarma a obzvláště mě těší příchod Chrise Tarpeha, Vladimíra Kolečkáře a návrat Bronislava Trávníka. Na druhou část pak ještě dorazili přímo do áčka Tomáš Franěk, Patrik Žitný a Vojtěch Novák. Poslední dva jmenovaní jako následek níže popsaného odchodu. A chtěl jsem přivést ještě více posil, ovšem peníze byly proti. Nepodepsali jsme tak už dohodnutého Matyáše Vágnera a Filipa Horského. Letos jsme pak hodně využívali i možnosti zkoušek, kde mě několik hráčů zaujalo natolik, abych je podepsal nastálo - včetně již zmíněného odchovance Trávníka, jenž byl naším prvním velkým prodejem.

Těch bylo v této sezoně dost. Povedlo se nám za solidní peníze prodat Tomáše Dostála, Martina Petrovice a bohužel i Krešimira Barišiće, kterého asi hodinu před koncem přestupového období vykoupil Třinec. Nabídku si vzal do rukou předseda a hned jí i potvrdil, nedal mi žádný prostor pro diskuzi a nechybělo málo, abych mu třísknul s dveřmi a rezignoval. Podzim jsme tak díky němu hráli bez pořádného levého křídelníka (Marek Jaroň už je delší dobu jen náhradník a navíc se v únoru poroučel a ještě byl pro jistotu hned ze startu, když jsme jej potřebovali, zraněný). K němu se pak zdarma odešel Jan Martiník - jeden z oblíbenců v sestavě, který už šel s kvalitou bohužel dolů. Pokud chceme pomýšlet na vyšší příčky v druhé lize, je to bohužel nutné zlo, kterému se nevyhneme.


Příprava a mezisezonní pauza

Letní soustředění jsme absolvovali doma a pozvali si Bílovec, Valašské Meziříčí, Hranice a Přerov. Na souboj o Starostův pohár jsme si přizvali maďarský Györ a polskou Koronu Kielce a nakonec jsme padli až s ní a to ještě na penalty. V zimě jsme si s klukama zajeli do Rakouska, než jsme se vrátili domů a s trojicí celků z Polska uspořádali další ročník naší obvyklé Zimní ligy na stadionu TJ. Výsledky však nebyly vůbec ideální.



FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA
Vstup do ligy se nesl ve znamení červencového domácího mače se Slavií B a výjezdem do Varnsdorfu. Po remíze a porážce jsme vstoupili do dalšího měsíce a zde už jsme z pěti zápasů brali třikrát plný počet bodů a jednou zremizovali (s Plzní B jsme o všechny body přišli v samém závěru). Televizí přenášený souboj na Ústí nad Labem ale dopadl hrozně a v zápase s Vyškovem se však zranil ve formě hrající Barišić. Trefa Holuba proti Táborsku mu každopádně v konečném zúčtování vynesla 3. místo v anketě o gól měsíce, zatímco já obsadil druhé místo mezi manažery za srpen. Září přineslo jen tři zápasy a opět nemastnou neslanou formu se ziskem pouhých dvou bodů za dvě remízy.

Se Žižkovem jsme se ujali v 84. minutě vedení, abychom si o 5 minut později nechali dát vyrovnávací branku. A aby toho nebylo málo, tak se nám na měsíc a nějaké drobné zranil Večera. Zbývající dva měsíce už vyšly lépe a shodně jsme si v nich připsali po sedmi bodech za 2 výhry a 1 remízu. Ta v říjnu mě zamrzela hodně, jelikož jsme se v 1. minutě nastavení ujali vedení zásluhou Novotného, aby prakticky hned z výkopu Ježci srovnali na 3:3. Schramhauser se stal nejlepším hráčem měsíce, já trenérem (samozřejmě za spokojenosti předsedy Šubrta) a Novotného trefa na půdě Jihlavy znamenala třetí místo mezi góly měsíce. Co se listopadu týče, zde sice triumfoval Jiří Živný z Dukly Praha, ale 2. a 3. místo patřilo našemu Tarpehovi s Kolečkářem.

Do třetice jsme výše uvedenou bilanci dvou výher a jedné plichty zopakovali na začátku jara, do kterého jsme vstupovali se sérií sedmi zápasů bez porážky. To vyneslo Kolečkářovi potřetí bronzové umístění v anketě o fotbalistu měsíce a mé maličkosti stříbrné mezi kouči. Po výhře nad Vyškovem na začátku dubna ale přišly opět větší výkyvy formy, které částečně odčinila výhra s Brnem a v květnu ještě s Jihlavou a Bohemians B. Výhru nad Jihlavou nám za pět minut 12 vystřelil Večera, podobně jako předtím Tarpeh na Spartě B. Poté si Olomouc povolala zpátky Jana Hufa z hostování, což mi vůbec nevadilo, jelikož stejně nehrál dobře a Bielan se zranil na 3 týdny. Na marodku se pak na měsíc zapsal i Karel Pojezný.

I díky závěrečné remíze 2:2 s rezervou Sparty (opět nepohlídaný závěr utkání) jsme nakonec skončili čtvrtí. Kvůli umístění třetí rezervy z Prahy, tentokrát Slavie, před námi jsme šli do baráže my. Ještě předtím jsem hlasoval pro fotbalistu roku, kde se do užšího výběru dostali Kolečkář i náš ex-hráč Barišić. Už teď prozradím, že se náš pravý záložník umístil třetí. Druhý jmenovaný chorvatský křídelník pak bral titul Talent roku a ještě se mimochodem prosadil při porážce na stadionu Rudolfa Labaje, což jsem nesl dosti nelibě. Já jsem se pak dostal do užšího výběru mezi trenéry, ovšem pro sebe jsem hlasovat nemohl a tak nejvíce bodů jsem přidělil kolegovi z Moravy. Nakonec jsem ale i přesto bral prvenství, opět k radosti předsedy.

Mezi střelci pak triumfoval Janíček a do nejlepšího týmu roku byl vedle Kolečkáře zařazen ještě Souček, který chytal jak bůh a ne náhodou se kolem něj začali slétat prvoligové celky. Ovšem zpátky k baráži. V ní jsme vyzvali Hradec Králové a ten jsme doma dokonce senzačně porazili před skvělou návštěvou 1:0 zásluhou krásné branky Tomáše Franka. Na půdu Votroků jsme tak jeli velmi optimisticky naladěni. Zde ale nejprve jeden z našich úhlavních nepříjemných soků Vasil Kušej rozhodl o dorovnání a v prodloužení zase Filip Vecheta o následném smazání manka (a pro jistotu i náskoku) a i když jsme se snažili zuby nehty, druhou, postupovou branku jsme nedali. Tentokrát jsem cítil drobné zklamání, ale už to aspoň nebyl takový nářez jako v loňském roce od Budějic.




MOL Cup
Komedie. Hned v prvním kole nám stopku vystavil Hodonín, který vedl 2:0, dokud Dominik Konečný nesnížil na konečných 2:1. Náš úspěch s Baníkem z nedávné doby byl opravdu jen náhodným a to navíc na úkor ligy.



Béčko a juniorka

Původně jsem nechtěl béčko řešit, ale pořád mi v kádru přebývali hráči, kteří nebyli dostatečně dobří na áčko, ale zároveň jsem o ně nechtěl přijít. A tak jsem tomu ještě jeden rok dal a naplánoval přáteláky jak na podzim, tak na jaro - vesměs s rezervami dalších kolegů z ligy či nižších soutěží, stejně jako s některými nedalekými celky a také přidruženým Valmezem hned na úvod. Když pominu porážku od Blanska B, ve všech ostatních mladí hráči vyhráli. Na podzim to byly usoplené výhry, na jaře už celkem debakly. Nejvíc mě zaujaly výkony Jaroslava Hejdy. Příští rok už ale s rezervou nepočítám, všechny hráče jsem dal na prodej vyjma asi tří, které pošlu na hostování.


Co říct k juniorce? Pořád bída s nouzí. Letos jsme podepsali dva juniory, kteří vypadali nejvíce solidně, ovšem největší radost mi stejně udělal příchod Matea Cabezuela, španělského reprezentanta do devatenácti let, kterého jsem přivedl na testy sám. V lize to zas byl trapný střed tabulky, ovšem nic jiného jsem ani neočekával. Co mě však překvapilo byl fakt, že nám i přední celky ukořistili několik talentů - Opava si vyhlédla Lumíra Václavíka, Žižkov Petra Tomáška a Slovácko Milana Sokolíka.



Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• V říjnu se znovu uvolnilo místo u ostravského Baníku a po událostech z posledního dne přestupů jsem byl hodně nalomený, že bych za nimi zašel s prosíkem, zdali by o mě měli zájem. Nakonec najali Martina Rysku z Pardubic.
• Vedení si mě s vidinou odčinění si špatných rozhodnutí chtělo asi koupit, když z čista jasna v druhé půlce měsíce října nalila do pokladny 5 milionů z vlastní kapsy. Pak mi i navýšilo procento za prodeje, ale na konci dubna jej snížilo zpátky na 0 %.
• Za konečné umístění jsme vyplatili bonusy ve výši 97 a půl tisíce Kč a naopak obdrželi 163 tisíc za porážku v baráži. I díky tomu nebyl závěrečný stav financí tak hrozný, jako loni (a to ještě před vrácením daní a sponzorskými příspěvky). Vedení tak stanovilo poměrně velkorysé rozpočty na další rok.
• Marek Bielan vytvořil nový rekord v počtu odehraných zápasů za Nový Jičín a to 183. Na čele vystřídal záznam Jana Martiníka.
• Jedna z posil, Jan Minařík, chyběla na jednom z tréninků bez předchozího nahlášení. V tomto ohledu mám velmi striktní pokuty, kterou přijal - ještě aby ne.
• Představenstvo bylo spokojeno s předčasným splněním cíle stát se stabilním účastníkem F:NL.

Epilog

Další rok je za námi a já už konečně cítím větší šanci na to atakovat příčky o postup. Jen ten pohár je spíše nic než moc. A ty závěry zápasů, z těch jsem opravdu rodil. Dopředu se omlouvám za absenci screenshotů - zapomněl jsem na statistiky u obou soutěží, ale to hlavní si myslím mám, tak zase příště.

Co se reakcí týče - do toho mínusu to tahají platy a to ještě nemám zaměstnance na normální smlouvy. Naštěstí se vždy při vrácení daní a ročním platbám od sponzorů dostanu do plusu třeba 10-15 „mega“ a z toho to jde dolů. Ono když ještě nejdou prodeje třeba, tak je to hned no. Jinak ten screen baráže jsem zapinkal, sorry, teď už je to lepší - ale jak říká dex, moc jsem se tím chlubit nechtěl. Díky všem za komentáře a mějte se fajn!

Za mě super sezóna, čtvrté místo je dobré a baráž byla docela těsná. U mě se štěstí usmálo, takže je ze mě fackovací panák v první lize, na tebe se "neusmálo", takže budeš hrát špici druhé ligy Hele, neuvažoval jsi zase zapnout soutěže po Divize a nechat hrát béčko soutěžní zápasy? Když jim tam občas pošleš někoho z Áčka, můžou se relativně snadno dostat do MSFL a Divize pak můžeš zase vypnout. Nemusel bys tolik řešit přáteláky a hráči by pořád měli vytížení.

pekne si zarobila na predajoch aj keď pri pohľade na financie je jasné, že to je tvoja jediná šanca udržať financie v relatívne dobrých číslach .... samotná sezóna dopadla výborne, 4. miesto je super. K tomu si si mohol zahrať aj play-off, ktoré bolo nakoniec veľmi tesne, čo je škoda. Veril by si si už na 1. ligu? Alebo si radšej, že si zostal v dvojke?
čo ti celkom závidím, je tvoje béčko, ktoré môže hrať v dobrej súťaži a ty ju vypneš ale na druhej strane to chápem, ak by ti to malo spomaľovať hru, tak to nemá zmysel.
na záver otázka - budeš pokračovať v kancli alebo planuješ FM23? verím, že ostaneš pri tejto hre a dotiahneš to čo najďalej

Přestupy a zaměstnanci

Největší radost jsem měl z opětovného podpisu Krešimira Barišiće, kterého mi sprostě prodal předseda v poslední přestupový den a hluboko pod cenou. Třinci jsme vyplatili kompenzaci ve výši 1,3 milionů, což je pořád méně, než jsme za něj utržili a navíc se to za hráče takových kvalit vyplatí - ostatně to byl on, kdo byl zvolen talentem roku. Následně jsem svůj zrak upřel na nadějného gólmana Petra Šmahaje, kolem něhož kroužilo spoustu klubů i z 1. ligy. Nakonec ale tento devatenáctiletý talent podepsal s námi a to za nemalé peníze na náhradníka. V tomto případě jsem se už spíše připravoval, jak mi pan předseda zase střelí Součka hodinu před uzávěrkou - zájem totiž měla Karviná.

Vzhledem k upadající mládeži jsem se rozhodl podepsat několik mladíků bez smlouvy, kteří třeba nebyli dostatečně kvalitní do budoucna pro áčko, ale aspoň dočasně zvednou úroveň týmu do devatenácti let. I proto jsme měli nejvíce příchodů a zároveň odchodů. Než se pustím do těch hráčských, zmíním, že na konci kalendářního roku, kdy jsem čerpal řádnou dovolenou, mi Admira Praha ukradla trenéra devatenáctky Davida Řeháka, což mi tolik nevadilo. Peníze zatím svým kolegům nabízet nemůžu - resp. můžu, ale finance, které jsou už tak v kopru, by tím pádem letěly do úplně většího bahna a tak jsem mu popřál hodně štěstí, čímž se ze mě stal jeho oblíbený personál.

Ven z kádru putovali za peníze Ondřej Novotný, Jan Nevřela a Karel Pojezný, což nebylo moc, ale ušetřili jsme i na platech u jiných hráčů, kteří odešli zdarma nebo hostovat a tak jsem to bral pozitivně. Rozloučili jsme se i s Markem Bielanem nebo Dominikem Konečným, kteří už na to kvalitou zkrátka neměli. Opačným směrem přišel Miroslav Cverna a Tomáš Hladký, opět z volného trhu. Směrem dovnitř jsme v lednu ještě přivedli Darijana Šepaka, který byl opět v hledáčku top celků. Proto jsem rád, že jsme jej nakonec ukořistili a stal se kvalitnější náhradou za Janíčka.



Příprava a mezisezonní pauza

Léto se neslo v poslední dobou zaběhlém znamení domácích přáteláků s prvoligovými celky, které jsme ve třech případech dokonce porazili! Souboj o pohár starosty byl zabarven do polských barev a našeho konečného vítězství. Zima pak přinesla opět tradiční přípravné duely s celky z nedalekých obcí a obzvláště úvodní mini-derby s Libhoští přineslo 13 branek. Až na plichtu s Ružomberokom - opět hokejově 4:4 - jsme ale ve všech zápasech vyhráli a to i pod hlavičkou Zimní ligy. Jednalo se o naší 4. výhru z celkových devíti ročníků.



FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA
V uplynulé sezoně jsme si od portálu 90min.com, který se evidentně zajímá i o druhé patro české kopané, vysloužili status největšího překvapení (na čemž měl velký podíl i Vladimír Kolečkář, jenž byl zvolen nejlepším podpisem minulého ročníku) a tak jsem do dalšího roku vstupoval optimisticky naladěn. Experti se zase předvedli, když loňského nejlepšího kanonýra Ondřeje Janíčka dali v kurzech až někde hluboko pod pět hráčů Českých Budějovic, Opavy a Příbrami. A ani z ostatních borců je nikdo nezaujal natolik, aby jim udali pořadí mezi nejlepšími hráči a talenty. To, že náš Kolečkář byl třetí nejlepší v minulém ročníku a ještě na lavičce nejlepšího výběru roku (spolu s Jiřím Součkem) evidentně nikoho nezajímalo. Pal to kuba, každý, co někdy hrál fotbal, ví, že tito bookmakeři a rádoby odborníci mají přehled tak jedině na papíře. Jediné, co jakž takž vyšlo, byl tip na 4. místo v tabulce, které mi loni vyneslo post trenéra roku (za velké radosti předsedy).

Do sezony jsme vstoupili vítězstvím nad Chrudimí, které nám v 94. minutě vystřelil Presl, a remízou s rezervou Slavie. Ten zopakoval svůj počin i proti Varnsdorfu na začátku měsíce srpna. Po vítězství v Táborsku jsme jeli na Julisku, kde nám Dukla nadělila výprask 0:3 a následný fén, který musel na veřejnost přinést Souček, byl asi natolik efektivní, že další porážku jsme zaznamenali až na samotném konci podzimní části. V srpnu bral Kolečkář třetí místo mezi fotbalisty měsíce a já druhé mezi trenéry. Ostatně pravý křídelník se už koncem dalšího měsíce přiblížil Claudovi Lhoteckému v rekordním počtu asistencí, když jich měl 8. ]Říjnový mač proti Opavě přinesl zase rekord v počtu branek, kterých padlo 9 (o 1 více, než při naší poslední hokejové přestřelce na úvod mého působení u FKNJ proti Bohumínu). S Třincem jsme přišli o plný bodový počet zase v závěru.

I tak ale za říjen bral Kolečkář další bronz mezi hráči měsíce a moje maličkost tentokrát první místo v anketě o kouče měsíce, což se líbilo i Šubertovi. Trefa Chrise Tarpeha do opavské sítě byla nakonec vyhodnocena jako nejlepší za 10. měsíc roku 2031. Listopad přinesl výhry nad Spartou B a Líšní, než přišla již zmíněná porážka na chrudimské půdě, která utnula desetizápasovou šňůru bez prohry a při níž se zranil Kolečkář, ovšem jednalo se o poslední mač podzimu, tak jsme utekli hrobníkovi z lopaty. i tak jsem si ale zanadával, což znovu musel nabonzovat webu Goal.com, jenž se také začal zajímat o druhou nejvyšší soutěž v ČR, Jonty Duncan. Ještě dodejme, že za listopad jsme měli hned dva nejlepší hráče v měsíční anketě a to Barišiće na druhém a Kolečkáře na třetím místě a já obhájil pozici trenéra měsíce, opět za ovací z realizáku. Celková bilance 2 proher, 4 remíz a skvělých deseti výher znamenala, že jsme přezimovali jako půlmistři a vše vypadalo růžově.

Jarní část nezačala vůbec dobře - se sešívaným béčkem jsme doma pouze zaplichtili a do toho se zranil Barišić. Proti Varnsdorfu nás hned v dalším zápase podržel Souček se čtrnácti zákroky. A ani třetí březnový zápas nebyl normální - v 54. vteřině si frakturu žeber přivodil Kolečkář a dalších 5 týdnů strávil na marodce. Naštěstí jsme i bez něj vyhráli a Janíček se stal hráčem měsíce, což věnoval mé maličkosti, která mezitím skončila druhá mezi trenéry měsíce. Kuriozitou je, že jediný gól hostů dal Ondra Novotný, kterého jsme pustili my a který do té doby nedal jediný gól. Pak nás svaz vyzval k hlasování v anketě o fotbalistu roku a vzhledem ke třem našim želízkům v ohni jsem měl jasno, komu dám nejvíce hlasů. Zbylé jsem pak dal Zbyňkovi Procházkovi z Třince, kterého jsem měl i v užším výběru a zbývající jediný Ladislavu Blažkovi ze Slavie - proč je asi všem jasné.

Na jaře nemohl chybět ani obvyklý televizní zápas na Ústí a to hned na úvod šíleného dubna, který jsme prohráli 3:4 gólem z 85. minuty. Pro nezaujatého diváka ale super mač. Samozřejmě jsem si něco neodpustil od cesty, což se dotklo pro tentokrát Tomáše Fraňka. Po vítězství 2:0 nad pražskou Duklou přišla remíza na Vyškovu, kde jsme o plný bodový počet přišli zase v poslední desetiminutovce a když České Budějovice mezitím vyhrály nad Spartou gólem z 5. minuty nastavení, ztenčil se náš náskok na čele na pouhé 2 body. V dalším utkání nás čekal právě jediný vážný adept na sesazení z trůnu a toho jsme díky trefě Janíčka v 91. minutě porazili těsně 2:1. Následovalo hlasování o trenéra roku, kde jsem dal nejvíce hlasů opět kolegovi ze Slezska. Na Žižkovu jsme znovu zaplichtili gólem z 81. minuty v zápase, kde jsme byli lepší.

Do května jsme vstupovali se splněným cílem vedení skončit v horní polovině tabulky a s rozjetým Kolečkářem, který měl na dosah pokoření klubového i ligového rekordu v počtu ocenění za hráče utkání. Hned v první květnový den jsme opět přišli o dva body, tentokrát na půdě opavské lůzy, a můžete hádat jak. Ano, gólem v 88. minutě proti jasně slabšímu soupeři. Jelikož však ztratily i Budějky, šli jsme do titulového zúčtování v nejlepší možné pozici. Po vysoké výhře nad Jihlavou jsme měli jistou baráž a také nové nejlepší umístění v naší historii, ovšem já už šilhal po přímé postupové pozici. Hráčům jsem ale nedal najevo, že nutně vyžaduji toto umístění, abych na ně nevytvářel větší tlak. Janíček mezitím pálil ostrými a přiblížil se Miloši Šidlíkovi v rekordním počtu ligových zásahů. Pak ale přišel duel v Třinci, kde jsme se ujali vedení v 85. minutě, abychom o něj v 94. přišli.

Vše tedy záviselo na našem výsledku z duelu proti rezevě Sparty. V médiích všechny vyburcoval Kolečkář a byl to právě on, kdo dal poslední třetí branku do sítě rudé splodiny a zpečetil tak nejen její sestup, ale hlavě náš TITUL! Stali jsme se MISTRY FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY a v příštím roce si zahrajeme nejvyšší soutěž v české fotbalové pyramidě! Neuvěřitelný úspěch pro malé město ze severu Moravy, který se podepsal na mém potvrzení legendou klubu. Rozpočty na příští sezonu byly naprosto megalomanské v dosavadních poměrech a jednalo se určitě o projev vděku ze strany vedení. Malou kaňkou bylo prodloužení série Šepaka bez branky, ovšem to bylo opravdu malé negativum na jinak skvělém úspěchu. Proti Líšni jsem tak s klidným srdcem nechal hrát jen útočnou trojici, které ještě šlo o nějaké individuální úspěchy a jinak postavil čistě náhradníky. Za celý rok musím vyzdvihnout i výkony stoperského dua Lukáš Bartoš - Pavel Večera.

První místo jsme mimochodem neopustili od 8. kola. Barišič ještě zaznamenal druhé místo v souboji o gól měsíce května. Za triumf jsme získali 1,11 milionů korun a tak jsme tím hravě pokryli bonusy ve výši 570 tisíc a taky potvrdili nejlepší výsledek od začátku mého zdejšího působení. Kolečkář vytvořil nový rekord soutěže v průměrném hodnocení a počtu ocenění pro hráče utkání a tak po právu bral i titul fotbalista roku. Tarpehova výše zmíněná trefa do sítě Opavy mu přinesla třetí místo v anketě o gól roku a já bral podruhé v řadě triumf mezi kouči. Nejvíce z toho byl rád sportovní ředitel Martin Tancoš. Top jedenáctku roku tvořilo 7 našich borců a jeden další na lavičce a Janíček se opět stal nejlepším střelcem ligy. To vše s sebou neslo vyplacení individuálních bonusů, ovšem ty se vlezly do zbytku prémií za umístění (410 tisíc). A tak jsme ani za ročník 2031/2032 nedopláceli nic na daních. A malá ochutnávka na další rok - nový sponzor nám do kasy nalil 31 „mega“, z čehož šel jeden hned na skauting a zbytek nám vymazal dluh ve výši 10 000 000 Kč!




MOL Cup
Naše tradiční třízápasové účinkování v poháru, kde jsem tentokrát chtěl nechat hrát jenom náhradníky a mladíky, jsme zahájili triumfem nad Valcíři z Frýdku-Místku. Ze stadionu Stovky jsme se vraceli s těsným vítězstvím 2:1, které v rámci úvodní půlhodiny dirigovali Richard Holub a Tom Hladký. Následně jsme až po prodloužení porazili Strání, přičemž jeden z proslovů v kabině jsem měl natolik inspirující, že jej Holub chválil i v rozhovoru pro Českou televizi. V dalším kolem nám ale vystavilo stopku ACS, na které jsme poslali to nejlepší co máme a prohráli pouze 0:2. Celkovým vítězem se pak stala Mladá Boleslav, která ve finále přehrála Jablonec.



Béčko a juniorka

Jak jsem avizoval loni, B-tým jsem pro letošek absolutně neřešil a hráče, kteří mi tam zůstali poslal do zpřáteleného Valmezu na hostování. Uvidíme, kolik jich projde sítem na další rok - osobně počítám, že tak 3 maximálně.


Juniorka se po mém zásahu zvedla a skončila druhá v lize, o pouhý bod za Brnem. Z náboru ale přišli opět jen dva vlastní odchovanci, což zůstává pořád špatnou vizitkou práce s mládeží. Kdo ví, třeba po úspěchu áčka zainvestuje vedení konečně i do zázemí pro mladé.




Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• Na úvod roku jsme opět nemuseli nic doplácet na daních a dostali jsme nového sponzora, který nám tentokrát vnesl do poklady zase o něco více, než jeho loňský předchůdce. Tím jsem prakticky okamžitě splnil jeden z nových cílů vedení.
• Do sezony jsme vstupovali s o něco lepší průměrnou návštěvou a také vyšším počtem prodaných permanentek. Rozdíl však nebyl ani v jednom případě velký a já jsem tak pro jistotu zvolil střední bonusy, které se nelíbily akorát dvěma hráčům.
• Duel proti Chrudimi v červenci roku 2031 byl mým 300. na lavičce Nového Jičína. Po úspěšném měsíci záři mi byl nabídnut nový kontrakt, který jsem s drobnými úpravami přijali. Vedení bylo asi natolik nadšeno, že o měsíc později chtělo odstoupit, ačkoliv to některé weby zpochybňovaly. Trvalo dalších 30 dnů, aby veškeré fámy vyvrátil předseda.
• Příští rok bude naším prvoligovým azylem městský fotbalový stánek v Opavě. Ten je od současného stadionu v Novém Jičíně vzdálený necelých 47 kilometrů.
• Po sezoně ukončili kariéru z hráčů, kteří už stejně nehráli, Patrik Schramhauser a Patrik Žitný, stejně jako skaut Jan Novák a fyzioterapeut Rudolf Ditmar.

Epilog

Konečně prvoligoví! Krátce k dotazům: Nižší soutěže zapínat nechci zatím, i když je pravda, že jsem teď na konci sezony přišel na to jak povypínat nějaké detaily soutěží, čili možná o tom popřemýšlím - otázka jak bych dostal béčko z ničeho do vyšší soutěže, to dělá myslím náhodně, ne? Mám tam teď u něj napsané Divize, které mám vypnuté už nějaký ten pátek a teď jsemk nim přidal třetí soutěž. Ale jak vidíte, teď jsem to béčko v rámci finanční očisty úplně neřešil, takže zatím to nechám tak. Co se týče 1. ligy, no už jsem se na ní cítil loni - teď to hlavně udržet první dva roky (což chce i vedení naštěstí) a pak se uvidí. A v kanceláři budu pokračovat, nemám totiž v plánu koupi nového dílu a jsem rád, že mám čas tady na ten. Díky za reakce a mějte se dobře!

Gratulace k postupu, tak konečně vítej mezi námi prvoligisty jsem zvědav jak ti to půjde a jestli se ti bude dařit více než mi, což ale asi nebude velký problém

posily pekné, závidím najmä toho Šepaka, ten vyzerá veľmi dobre. V lige pekná jazda. Na čele to bolo dosť vyrovnané, napokon si bol najšťastnejší. Gratulujem k postupu! Chcel som napísať, že verím, že sa v 1. lige zachrániš, ale v chate si už niečo naznačil, tak radšej nepíšem žiadne predpovede Každopádne sa teším na pokračovanie a dúfam, že v kancli budeš pokračovať, aj keď sa ti nie vždy darí podľa predstáv.

Přestupy a zaměstnanci

Začnu u zaměstnanců, jejichž kvalita napříč ligou znamenala pokles v celkovém hodnocení. Rozhodl jsem se tedy pro razantní krok a vybraným borcům nabídl platy, aby mi je nevyfoukly kluby, jako loni Admira Řeháka. K tomu jsem se rozhodl i o mírnou obměnu, kdy jsem podepsal několik zaměstnanců na plnou smlouvu, abych zvýšil kvalitu, což se mi povedlo. Z pozice asistenta manažera například zmizel Milan Vošický, kterého jsem měl od začátku a dal jsem šanci Michalu Ordošovi, jenž mi dělal doposud trenéra. Je fakt, že ten plat si vyžádal astronomický, ale kvalitu má. Na konci roku už jsme tak disponovali zase o něco lepším realizačním štábem.

Teď k příchodům. Na zkoušku přišla spousta plejerů, z nichž se nejvíce uchytili Tomáš Janda, Pavel Dvořák, Lukáš Hušek a Jiří Twardzik. Se zbytkem jsme nepodepsali, protože po uplynutí zkušební doby neměli dostatečnou kvalitu nebo potenciál anebo oni sami nechtěli. Poslední jmenovaný nás stál nějaké drobné, ovšem do Baníku tyto peníze mile rád pošlu a za Lukáše Jirouše jsme také nezaplatili moc. Nejvíce si ale může mnout ruce Brno, to za své dva krajní beky Erika Hrubého a Harutyuna Sargsyana vyfasovalo dohromady 10 750 000 Kč. Logicky tak šlo o naše rekordní nákupy a obzvláště vyjednávání u druhého jmenovaného bylo velice úsměvné, když si z metropole Moravy poručili necelou půl miliardu. Nabídku ve výši 4,5 milionů odmítl sám hráč, ale nakonec oběma stranám stačilo přidat ještě jeden.

Zadarmo dorazili Filip Čopjak a David Kareš a směrem ven z klubu pak putovali téměř všichni na hostování. Peníze jsme obdrželi akorát za Richarda Holuba, jehož jsme pustili do Seredě a Danteho Rivu, kterého vykoupil Měčín. Jan Minařík byl také na odchodu, ale stěhovat se ke kolegům z vedlejší šatny nechtěl, stejně jako Duncan, jenž opovrhl brněnskou Zbrojovkou. V poslední den přestupů chtěly Teplice vykoupit Pavla Večeru, ale marně. Z těch, co nám protekli mezi prsty, lituji nejvíce Daniela Bártu, který zpočátku souhlasil s nabídkou smlouvy, ale nakonec jí stejně odmítl. Naopak mě těší, že stihla vypršet výkupní klauzule na Petra Šmahaje, protože jsem o něj nechtěl přijít.



Příprava a mezisezonní pauza

Letní soustředění jsme splácali doslova na poslední chvíli a obsahovalo přáteláky s Brnem a Valašským Meziříčím, mezi které se vměstnal další ročník turnaje O pohár starosty města - prvním na stadionu v Opavě. Ve finále jsme padli s maďarským týmem Puskás Akadémia, jinak jsme zvítězili ve všech zápasech. Zato v zimě jsme doma přivítali polskou Termalicu, rakouský Rapid Vídeň a GKS Katovice, než jsme v rámci Zimní ligy přizvali další tři celky ze země našeho jižního souseda, konkrétně St. Pölten, Ried a Austriu Vídeň. Když pominu vítězství 3:1 s posledním jmenovaným, jediným pozitivem budiž TV přenosy - jinak to byla velká bída.



FORTUNA:LIGA
Mezi českou smetánku jsme vstupovali jako nejlepší tým uplynulé sezony s nejlepším střelcem, nahrávačem a i hráčem s nejvyšším průměrem z hodnocení napříč celou soutěží. Do toho jsme měli v kádru i nejlepší posilu sezony a tak jsem ke všemu novému přistupoval zdravě sebevědomý. Je mi jasné, že udržení by bylo nad plán, ale zadarmo se obrazně řečeno „osouložit do análu“ nenechám - na to mi stačí můj pralesní celek, v němž působím jako hráč. Při losu nám posunuli trojici mačů, které kolidovaly s duely druholigové Opavy a zcela logicky nás bookmakeři tipli na samotný chvost tabulky s až strašidelným kurzem. Do prvního utkání s Libercem už jsme vstupovali bez Jontyho Duncana, jenž se zranil na 4 měsíce. Severočechy jsme doma přivítali a vyfasovali od nich nálož 0:4, ačkoliv jsme na tom tak špatně, jak nabízí výsledek, rozhodně nebyli. V Českých Budějovicích už jsme padli jen o gól a to i díky trefě Darijana Šepaka, jenž uťal šňůru 11 hodin bez vstřelené branky. Ve třetím kole jsme „doma“ přivítali Baník Ostrava a to s sebou neslo jediné - luxusní diváckou návštěvu. Na rozdíl od představitelů Opavy jsme do Ostravy nechali poslat více vstupenek a to se odrazilo i na návštěvě, která byla skvělá. Co však bylo ještě skvělejší, že díky proměněnému pokutovému kopu Vladimíra Kolečkáře jsme hornický celek porazili těsně 1:0. Výkon Večery se pak projevil i v historicky první nominaci pro tým kola.

Senzační tříbodový zisk nastartoval sérii bez porážky, která se zastavila až na čísle 6. Hned vzápětí jsme se totiž vrátili z Uherského Hradiště s dalším bodem za plichtu 2:2, než jsme doma na úvod srpna přehráli Pardubice 3:1. Kaňkou z tohoto duelu budiž fakt, že se nám na dva týdny zranil Kolečkář, kterého vzápětí doprovodil na marodku i Hušek a to na více než měsíc. V sestavě týdne se pak znovu objevil Večera a to spolu s Kolečkářem a Krešimirem Barišičem. Pak následoval posunutý duel s Teplicemi, v němž jsme si podělili po bodu a výhra nad Bohemians, která opět přinesla trojitou účast v nejlepším týmu kola a prodloužení série neporazitelnosti na 5 zápasů. Na seznam marodů se pak na měsíc a půl přidal Tomáš Hladký. Poslední bod jsme získali za bezbrankovou remízu na jablonecké půdě na konci měsíce srpna. První účast v týmu týdne si připsal Sargsyan a já bral třetí místo mezi nejlepšími trenéry měsíce. Měsíc září se nám výsledkově vůbec nepovedl, nicméně v prvním zápase proti nám stála plzeňská Viktorka, v druhém dost vysoko hrající Karviná a ve třetím neméně úspěšná Mladá Boleslav, čili jsem těmto výsledkům nevěnoval tak velkou pozornost. Obzvláště, když jsme na úvod října porazili Hradec Králové gólem Vládi Kolečkáře z 84. minuty 2:1.

Ještě nutno dodat, že v reprezentační přestávce jsme na 5 až 8 měsíců přišli o Chrise Tarpeha, což nás donutilo stáhnout z původně domluveného hostování v Líšni nadějného Španěla Matea Cabezuela. Co naplat, že i on se zranil na 3-4 měsíce. Už mě ta marodka začala mírně děsit, ale pořád se s tím dalo vyjít. V duelu s Karvinou se ale zranil i Sargsyan (4-5 týdnů) a když se o 3 dny později přidal i Šmahaj (2-3 týdny), začal jsem věřit, že nás jako nováčka v soutěži zaklel nějaký Berberův šaman. Mezitím se Hušek dostal aspoň jako náhradník do Ideální jedenáctky kola a Duncan přidal krátce po doléčení svého zranění další, tentokrát na měsíc. Zpátky k zápasům - po triumfu nad Votroky na jejich půdě přijela do Opavy Olomouc a my jsme cítili bodovou šanci. Tu hodil do koše, jehož obsah následně vysypal ještě do skartovačky, Hušek svým stupidním vyloučením v 6. minutě utkání. V 72. minutě se nám povedlo vyrovnat, ale Barišič stál v ofsajdu, což potvrdil pro nás nový VAR. Pak nás opět doma čekala Sparta, s níž jsme si podělili po bodu. Naši branku ještě musel potvrdit videosudí, stejně jako ten rozhodující v dalším kole, kdy jsme do Prahy naopak jeli my vyzvat rivala ACS, Slaviu. Na Edenu jsme drželi 93 minut bod za remízu, o kterou nás připravil Jakub Brych. Náplastí útěchy pro nás bylo jmenování Šepakovy trefy proti Hradci jako gól měsíce.

Jdeme dál - měsíc listopad. Do něj jsme vstoupili druhým celkem proti Slovanu a v porovnání s prvním duelem jsme hráli jako úplně jiný mančaft. Výsledek byl tentokrát o jednu branku milosrdnější, ovšem řečí statistik jsme se drželi statečně. Když jsem si pak ulevil na pozápasové tiskovce na adresu VARu, který pravidelně naše góly neuznával a branky soupeřů ano, ozval se lodivod Liberce Zbyněk Velich a řekl mi, abych se uklidnil. Ocas. Doma s „Budějicemi“ jsme drželi až do 83. minuty nepříznivý výsledek 1:2 a přišel zákrok jednoho z hráčů hostujícího týmu na hranici vápna, který video-arbitr vrátil před hranici šestnáctky na přímák. Z něj jsme gól nedali, naopak jsme další inkasovali a tak bylo zase smutno. Pátá porážka v řadě a vrcholem všeho bylo, když se pisálek deníku Právo zeptal, proč se nám nedaří doma. Jak kdybychom doma hráli, blbečku z Prahy. Nevadí, jedem dál - zápas venku v Pardubicích, na novém stánku. A bum, ve 26. vteřině gól, bohužel do naší sítě. To je jedno, srovnali jsme, nebo ne? Zase ten VAR. Naštěstí jsme se zvedli a přivezli si plný bodový počet za hokejový triumf 6:3. Kolečkář se bilancí 2+3 zase přiblížil Claudovi Lhoteckému v počtu asistencí a vše vypadalo opět lépe.

Málokoho tehdy mohlo napadnout, že se jedná o naši poslední výhru v sezoně, nepočítám-li nadstavbu. S Baníkem jsme ve Vítkovicích přišli o bod za remízu v 87. minutě a navíc se po dlouhé době prosadil i Ondřej Janíček. V top jedenáctce za kolo se prosadili Hušek a Kolečkář a v posledním mači podzimu jsme doma prohráli se Slováckem opět jen 0:1. Jenže přes zimu začal být Večera nespokojen a jak kdyby s sebou stáhl i ostatní. Na jaře jsme nejprve doma padli s teplickými fotbalisty, než jsme o další remízu přišli v Ďolíčku v nastavení z kopačky domácího Michala Waltera. Díky dvojici vstřelených branek se Barišič dostal do mediální jedenáctky týdne. S Jabloncem nám pak znovu nebyl uznán gól a nakonec jsme tak prohráli 0:1. Na úvod měsíce března přišlo světlo na konci tunelu v podobě plichty s Viktoriány, kde nám tentokrát VAR pomohl při druhé brance. Posléze se však ukázalo, že ono světlo bylo na čele lokomotivy, která s sebou přivezla sérii devíti porážek v řadě. Ještě předtím ale Kolečkář s Tarpehem stanuli mezi náhradníky týdne. Hned v dalším mači proti Karviné se Slezané prosadili ve 35. vteřině, než jsme na úvod závěrečné dvacetiminutovky za pomoci videa snížili na konečných 1:2. Souček pak dostal nominaci do týmu týdne.

Tarpehovi se po zranění celkem dařilo, ovšem ne na klubové scéně, když se prosadil pouze na mezinárodní úrovni. Na úvod dubna jsem hlasoval pro plno hráčů roku - jediným našim želízkem v ohni byl Jirka Souček mezi brankáři. Pokračujme v součtu porážek - 0:2 s „Bolkou“, 1:3 s Hradcem (kde nám zase neuznali gól), 0:2 se Sigmou, 1:3 proti Spartě (kde se nám v 58. minutě vykartoval Martin Presl a v 77. minutě zranil na 5 týdnů Kolečkář) a 0:3 proti Slavii (do něhož jsme vstupovali bez dvou vykartovaných a se zraněným Kolečkářem). Klapka - konec základní části - účast v sestupové fázi (pochopitelně). Barišič si připsal další nominaci v týmu týdne a Kolečkář dostal bonus za nasbíraný počet asistencí. Nutno dodat, že touto dobou jsem zkoušel po delší době změnu formace, když nestačilo si pohrát pouze s pokyny. Ze 4-2-3-1 jsme přešli na defenzivnější 4-1-2-2-1. Tu jsme už trochu trénovali v minulosti, ale nikdy s ní nehráli. Což se ostatně i ukázalo, když jsme i nadále brali negativní rekordy za počty porážek a obdržené góly. No nic, s tím se dalo počítat. Teď nás čekala už jen pětice zápasů, ve které jsme se museli spoléhat i na Hradec.

Obzvláště když jsme si první tři zápasy prohráli. Malé odskočení - jako osobnost ligy byli jmenování dva naši kati z Plzně, které znají především hráči FIFY. Po úvodní porážce 0:1 s Budějovicemi, kde nám scházelo 5 hráčů ze základní sestavy, se ještě zranili na 6 až 9 dnů Dvořák a na 2 týdny Janíček. S Olomoucí jsme prohrávali 0:2 už v 11. minutě a následně se z toho sesypali. S Libercem jsme prohrávali podobně, ale zatnuli zuby a stáhli se díky trojici zásahu Šepaka na 3:4. V 86. minutě ale přišel Vojtěch Gornický, aby zabouchl poslední hřebík do naší rakve a na to navázal Hynek Hruška, který stanovil konečné skóre 3:6. Tři neuznané góly už snad ani nechci komentovat. Proti Hradci nám zasvitla malá naděje, když jsme díky dalším dvěma gólům našeho chorvatského bombarďáka, který po právu bral místo v týmu týdne, vyhráli 2:0. Na rozhodující duel s Pardubicemi nám ale vinou zranění scházel a nakonec nebyl sám. Dva dny do výkopu se k němu přidali i Souček a Barišič. Burcování mužstva si tak vzal na starost Sargsyan, mimochodem poslední účastník týmu týdne. V 65. minutě VAR anuloval gól jednoho z pardubických, ovšem když jsme my žádný nepřidali, bylo nám to prd platné.

A bylo vymalováno. Sestup zpátky do FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY přišel hned po prvním roce a je na místě říct, že po právu. Pár hodin po posledním mači byl za mnou v kanceláři Jiří Souček s prosbou o odchod. Vše začalo týmovou schůzí na konci sezony, kde byli všichni dotčení, že jsem jako cíl stanovil opětovný postup nahoru. Když jsem slevil na playoff, pořád to nebylo ono, ale více už jsem cuknout nechtěl. Talent na to máme. U Součka jsem tedy stanovil po vzájemné dohodě částku 25 milionů, kterou pokud někdo složí na dřevo, nebudu mu bránit v odchodu. Mrzelo mě to, ale respektoval jsem to - byl to totiž právě on, kdo nás kolikrát tahal z ještě větší bryndy, než ve které jsme byli. Ostatně sestup s sebou přinesl i aktivaci několika klauzulí, které by nám sice přinesly nějaké pěkné peníze do pokladny, ale zároveň oslabily kádr. Vedení bylo díky bohu shovívavé a stačí jim v prvním roce umístit se v horní polovině tabulky. A pořád si můžeme říct, že jsme nakoukli do první ligy, což se před námi nikomu nepovedlo.



MOL Cup
V poháru jsme na úvod vyfasovali Kroměříž, kterou naše převážně béčko porazilo těsně 1:0 po trefě Presla. Těsnější výhru přinesl hned další mač nad Varnsdorfem, kde Barišič rozhodl až ve 110. minutě nastavení. Ve třetím kole na nás čekalo Brno a i to jsme přehráli, přesněji 2:1 zásluhou již jmenovaného Presla s Kolečkářem. Čekal tak na nás po delší době i jarní souboj pod hlavičkou čtvrtfinále, v němž nám los přidělil budoucího semifinalistu z Teplic, s nímž jsme bohužel padli 1:3. Vítězem se nakonec stala Plzeň.



Béčko a juniorka

B-tým obsahoval pouze hráče poslané na hostování, opět jsem neřešil přáteláky a měl tak o starost méně. Upřímně hlavního kouče rezervy mám jen proto, že vedení je jak praštěné a nechce mi umožnit dalšího trenéra pro áčko, čili využívám právě Libora Žůrka.

Tentokrát ale ještě z juniorky postoupilo několik dalších hráčů, kterých jsem se nechtěl zbavit a tak jsem i pro ně zajistil hostování na další rok a po něm se uvidí. Výběr do devatenácti let jinak skončil ve své soutěži, za kterou každý leden dostáváme 300 tisíc Kč, na 7. místě a po delší době musím pochválit i nábor, který byl opravdu slibný.



Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• Permanentek se prodalo o 80 více, než loni - to jest 276. I díky tomu se nám tak povedlo překonat rekord v průměrné návštěvě.
• Hned na počátku srpnu si nás na pohovor pozvali do Pelton, pardon, Jablonce. Bez díky jsem odmítl, stejně jako plky o přesunu ke Slavii. V dubnu začala média spekulovat o mém úprku z Nového Jičína, čili jsem si hned chtěl zažádat o prodloužení, ale předseda mou žádost odmítl. Když kolem mě zase začalo slídit SKS, hned jsem v médiích řekl, že nebudu žádná prodejná sešívka za prachy. To se šéfovi velice líbilo a nakonec mi krátce na to sám od sebe nabídl nový kontrakt na dva roky, v němž jsem si aspoň nechal zvýšit plat. Vedení bylo potěšeno (aby ne). Jenže co čert nechtěl, na konci roku byl u ostravského Baníku propuštěn Martin Ryska. A jak to dopadlo se dozvíte v příštím díle.
• V druhé polovině srpna nám vedení zajistilo na můj popud mateřský celek a to ne jen tak ledajaký. Z už tak bohatého výběru jsem ukázal prstem na Real Sociedad.
• Představenstvo si zase hrálo s procentem z prodejů - po úvodním navýšení na 30 % přišel na konci kalendářního roku pád na 5 %. Mimochodem ani letos nechybělo tradiční okénko „Já to balím!“ s předsedou v hlavní roli. Tentokrát to trvalo přes měsíc, než to David Šubert popřel, aby se toho chytla krátce na to jiná periodika a on to na začátku března znovu dementoval. Na konci sezony ale z vlastní kapsy vytáhl 4 „míče“ jako finanční injekci a pro příští rok nám i přes pád o soutěž níže připravil štědré rozpočty na přestupy a mzdy.
• K tomu slavnému vedení FK bych se mohl vyjádřit na celou podsekci, ale oni si to kolikrát dělají sami. Jako když za mnou přišli, jestli souhlasím s navýšením platů pro datové analytiky, které jsem tehdy ještě neplatil. Když jsem jim řekl, že by tyto peníze šlo investovat jinam, stejně si to papaláši udělali po svém a mé návrhy na zlepšení náboru mládeže a vylepšení mládežnických zařízení smetlo ze stolu.
• Na konci roku jsme vyplatili bonusy 1,1 milionů korun všem za umístění v lize a také 140 tisíc za představení v poháru. Do nové sezony vstupujeme opět s novým sponzorem, jenž nám přinesl do kasy stále slušných 19 „mega“, a také i s nulovým doplatkem na daních a tak se nám o 2 roky dopředu povedlo splnit jeden z úkolů rady. Nutno dodat, že obří roli v naší pozitivní bilanci sehrály i peníze za TV práva - hned na úvod ročníku jsme dostali cca 11 milionů a v průběhu roku jsme dostávali i další platby. To bylo dobře, protože na opačné straně se mnoha zaměstnancům i hráčům zvýšily platy a to o 25 %.
• I nadále ale zůstáváme na opavském stánku, ovšem vedení se vytáhlo, když oznámilo plány na výstavbu nového stánku. Tohoto bodu jsem si všiml v jejich pětileté vizi na příští roky a pár dní na to už oznámili, že jednají na stavebním úřadu o povolení. Aktuálně je vše v hledání vhodného místa. No, nevím, proč se neinvestuje do stávajícího stadionu - ten má lokalitu přímo skvělou.

Epilog

Tak jsme zase rychle zpátky a po úvodní demotivaci, kdy jsem uvažoval o konci (v NJ i celého savu) jsem nakonec práskl do koní a rozjel cestu za opětovným postupem. A už nyní můžu říct, že se máte na co těšit, protože samotný červenec a srpen byl velice výživný. Ostatně na každoroční souboj o Starostův pohár přislíbili účast takové celky, jako Bochum, Drážďany a Hajduk Split. A tentokrát už jsme dostali i pozvánku na prestižní Tipsport ligu, která nám zajistí přípravné duely v zimě proti výběrům Brna, Jablonce a Plzně B.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o premiérovou účast mezi elitou, jsem se možná nechal trochu unést a fotil každou kravinu, což už neudělám, protože tento part jsem dělal namísto obvyklé hodinky až dvou dobré dva dny (proto se kdyžtak omlouvám, jestli nějaké screeny chybí nebo nefungují). Naopak jsem si dovolil nést dále prapor dextera a tu a tam přidal nějaké srandovní videa nebo obrázky. Děkuji tedy svým dvěma věrným sledujícím a zase příště na viděnou! PS: Doufám, že o kancelář bude i nadále zájem, leč už jsme v době, kdy se hraje novější ročník, jehož akvizici ale nemám v plánu.

Paráda, ideme dalej!