hehe díky za nošení pomyslného praporu :-)

Tak konečně mohu v klidu se nadýchnout, tak hodím i koment :-)

Sestup jako očekávatelný, trošku jsem doufal, že uhraješ aspon play off o sestup a tam se udržíš, ale nevadí. Stačilo kdyby někdy var se upískl a mohl jsi být úplně v klidu.
Těším se na další part. Myslím, že útok na titul je více než jasný, nejsem připosraný vedení :D Ale taky záleží jak se ti (ne)povede udržet kádr a hlavně vhodně doplnit. Rybník je plný ryb, tak tam snad problém nebude, ale občas mám pocit, že některé roky jsou úplně jalové na zajímavé hráče a vlastně není skoro ani kdo přivést, prachy neprachy.

Díky a u další partu!

Sestupu je škoda, výsledkově to nějak nebylo ono, ale v poháru nádherné čtvrtfinále Sice jen malá náplast, ale zase jsi na tom nejlíp ze všech, co hrajeme českou ligu Tak se drž a očekávám příští rok postup z prvního místa!

v chate si už čo-to naznačil, takže čakal som tuhý boj o záchranu. No po tom úvode som si vravel, že si asi trochu preháňal, veď body si zbieral celkom pravidelne. No tak nakoniec si nepreháňal, tá jar bola katastrofálna a nakoniec je z toho zostup. Preto je veľká škoda, že sa ti nepodarilo uhrať o 1 víťazstvo viac. Ako písali chalani, cenou útechy môže byť aspoň účinkovanie v pohári (aj keď viem, že je to slabá útecha ). Každopádne sa teším na pokračovanie a som zvedavý, či sa ti podarí hneď postúpiť späť medzi elitu. Držím palce

Přestupy a zaměstnanci

Jak jsem avizoval již v předchozí části, odchod si svým způsobem vydupal Jiří Souček, ovšem když mi vedení přijalo nižší cenovou nabídku, než na které jsme se dohodli, byl jsem hned na koberečku si stěžovat. Naštěstí tedy předseda souhlasil a tak za rekordní sumu 26 milionů Kč nakonec naše brankářská jednička zamířila do Plzně. No a zatímco bookmakeři jmenovali Darijana Šepaka hlavním kandidátem na Zlatou kopačku a druhým na nejlepšího hráče druhé ligy, České Budějovice dlouho neváhaly a vyložily na dřevo 38 „mega“, čímž jednak překonali nedávno stanovený rekord a druhak nás postavili do zajištěné finanční pozice. Tu jsem hned investoval dál.

Z významnějších odchodů ještě musím zmínit Matea Cabezuela, který zamířil k sešívaným za 6 a půl „míče“ a Pavla Večeru, jehož za 2,75 milionů vykoupily v poslední den přestupů Teplice. Do úchvatné konečné sumy 90 000 000,- pak ještě přispěli svými odchody mimo jiné Chris Tarpeh, Jonty Duncan, David Kareš a Filip Čopjak. Prodal jsem i Lukáše Jirouše, ačkoliv mi vedení pořád házelo klacky pod nohy a nabídky, se kterými jsem souhlasil, několikrát vetovalo.Slovácko pak v únoru projevilo zájem o našeho odchovance Ashota Hovhannisyana, ale ani nabídka za cca 6 milionů mě nepřesvědčila.

Co se příchodů týče, povedl se nám přímo husarský kousek, když jsme ze Slavie podepsali zdarma Ladislava Blažka a to jako náhradu za Šepaka. Tento příchod umlčel i Kolečkáře, který měl strach o nahrazení chorvatského bombera. Dalším skvělým příchodem byl ten Miloše Kamenského a Miloše Vágnera, kteří se okamžitě zabydleli v základní sestavě a po stopách Cabezuela podepsal zdarma i Luis Mateos, který stejně jako Petr Hošek zamířil do juniorky. Za celkovou sumu 6 a půl milionů přišli Martin Petrák s Luďkem Vorlem z Viktorie Žižkov a Antonín Matějka z Jihlavy. V lednu jsem na základě Bosmanova pravidla podepsal Daniela Bártu a Pavla Chládka, který v průběhu seozny hrál skvěle. Zájem jsem měl i o nadějného brankáře Petra Zlámala, ale ten odmítl nabízenou mzdu.

Zbylé příchody nebyly příliš povedené, proto je nebudu ani moc rozvádět. Takový David Beránek totiž měl hrát základ, ale vůbec se nechytl, podobně jako A například Jan Beran byl jako záloha za Šmahaje dosti podprůměrný, což mi některý z bývalých zaměstnanců skautského týmu svým způsobem zatajil. I proto tedy došlo i ke zkvalitnění realizačního personálu, kde jsem v srpnu najednou podepsal několik nových osob na vybrané pozice. Po sezoně se rozhodl ukončit kariéru Libor Žurek a Marcel Kvída. Martina Žídka si zase vykoupila Bohemka.



Příprava a mezisezonní pauza

Letní příprava byla zase hodně krátká a nesla se ve znamení výjezdů do nedalekých měst a obcí. Postupně jsme vyzvali venku Vsetín, Bílovec a Hlučín a všechny porazili se třinácti vstřelenými a jednou obdrženou brankou. V souboji o Starostův pohár jsme tentokrát jako první vyzvali Hajduk Split, jenž nám uštědřil porážku 0:2. Stejným rozdílem jsme naopak my přehráli Drážďany v zápase o 3. místo.

V zimě nás čekala již zmíněná Tipsport Liga, které jsme vůbec nevěnovali pozornost, úsilí a emoce. Po výhře 3:2 nad béčkem plzeňské Viktorky jsme padli s Brnem a Jabloncem a soustředili se spíše na naše slovenské soustředění, kde jsme kromě výhry nad Dunajskou Stredou zaznamenali dvě plichty - nejprve bezbrankovou s Ružomberokem a poté 1:1 s Trnavou na závěr - a čistý příjem cca 400 tisíc.



FORTUNA NÁRODNÍ:LIGA
Na rozdíl od minulého roku tentokrát jen proletím ligovým působením, protože jsem se více než na zachycení jednotlivých momentů zaměřil na co nejrychlejší návrat nahoru. Do dalšího druholigového působení, ve kterém jsme dle expertů neměli žádné mladé želízko v ohni, jsme vstoupili v červenci remízou s Ústím nad Labem (jež 24 vteřin po konci nastavení zařídil Lukáš Mysliveček), hubenou výhrou nad Duklou a prohrou doma s Vyškovem. Potom jsme ale nastartovali mašinu a ta se zastavila (rozuměj prohrála) až na jaře. Když nepočítáme dělby bodů s Líšní (kterou vystřelil v nastavení líšeňský Marek Mareš) a Viktorkou, které následovaly hned na úvod srpna a potom s Varnsdorfem na konci října a Duklou v posledním zápase podzimu (kde jsme o 3 body přišli ve 3. minutě nastaveného času), ze všech ostatních duelů jsme brali plný bodový počet. Blažek si už na podzim vystřílel bonus 145 tisíc za 10 branek.

Jarní část byla zahájena v podobném duchu - měsíc březen přinesl 3 triumfy, než jsme se na apríla podělili o body s Líšní. Dařilo se hlavně Martinu Kosovi, který bral bonus 30 tisíc za 10 asistencí a přiblížil se počinu Vladimíra Kolečkáře z předchozí sezony a Lukáše Peřiny v rámci soutěže. Náš pravý křídelník pak sám dostal za stejný počet nahrávek 70 „táců“. Stejně tak pořád pálil i Blažek, jenž se pomalu ale jistě blížil na dostřel rekordu Miloše Šidlíka z před deseti let, jenž i dorovnal. V počtu čistých kont se na Jiřího Borka dotahoval Petr Šmahaj, což se mu nakonec i povedlo. Po výhrách na zlínské Letné a doma se Zbrojovkou ale přišel Žižkov a v 91. minutě nám uzmul plný bodový počet, čímž zastavil sérii 19 utkání bez porážky a náš nový rekord. Následně jsme zajížděli do Příbrami, kde jsme udrželi bezbrankovou remízu a pak doma přivítali opavskou lúzu, kterou jsme přehráli v poměru 2:0, než jsme opět padli, tentokrát s Blanskem.

Nutno dodat, že dubnový rozpis byl zase šílený a i proto jsme dali v tomto duelu šanci mladíků. Zdeněk Sedláček se tak rok od příchodu do týmu do devatenácti let stal hravě nejmladším hráčem v historii klubu. V duelu s Chrudimí jsme prohrávali 0:2 a já už se připravoval na odvoz na JIP (akorát ne do novojičínské nemocnice, to už se rovnou může jet na hřbitov). Pak si ale otěže klání vzal do rukou Laco Blažek a hattrickem otočil skóre na 3:2, čímž nám kromě vítězství (a dalšího bonusu za 20 ligových tref) zajistil i jistotu postupu, protože kolem nás slídila jen Slavia B a další soupeři v boji o postup měli velký odstup. Korunovace titulu ale proběhla až v posledním zápase, protože jsme právě se „sešívkami“ remizovali, stejně jako s Varnsdorfem, kde to v 91. minutě zachraňoval Blažek. Po první prohře jsem si ale říkal, že není důležitá cesta, jako její cíl, takže jsme zase zpátky nahoře, k překvapení a velké radosti vedení a také Františka Čecha, bývalého stopera. Je fakt, že jsme přeskočili plán o 3 roky (a to ještě jen playoff).

Z jednotlivců musím vyzdvihnout několik evidentních jmen - Blažek bral ocenění za fotbalistu měsíce srpna, září, října (ve kterém získal bonus 145 tisíc za vsítění deseti branek) a březen. V listopadu se na druhém místě mezi hráči umístil Vágner. Trefa Tondy Matějky do sítě Brna byla druhá nejlepší v měsíci srpnu a Blažkova se Žižkovem tou vůbec nejlepší za září, na což šutér navázal 3. místem za měsíc listopad a na jaře triumfem v květnu (kterou věnoval mi). Má maličkost mezitím obsadila 3. místo v anketě o trenéra měsíce srpna a v tom následujícím už první. Triumf jsem obhájil i za říjen, listopad a na jaře v březnu a druhým místem květnu.. V týmu kola jsme byli nesčetně krát a tak pouze telegraficky přejdu na tým roku, kde obsadili 7 postů v základu našinci a ti si vysloužili bonusy za tuto spoluúčast, stejně jako Blažek, který se kromě fotbalisty roku (kde jsme měli 4 nominace z 5) stal suverénně i nejlepším střelcem ligy. Já bral ocenění pro trenéra roku (což potěšilo sportovního ředitele Martina Tancoše) a za umístění na prvním fleku jsme zaměstnancům včetně hráčů vyplatili prémie ve výši 5 a čtvrt milionu. Za umístění jsme naopak dostali 1 a čtvrt „melounu“.



MOL Cup
Pohár, obvyklá písnička. Po prodloužení jsme porazili nejprve Dolní Benešov, kde už museli zaskakovat áčkaři, a pak Vysoké Mýto, tentokrát už v řádné hrací době. Do třetího kola nám los přisoudil Teplice, se kterými jsme padli až na penalty. Trofej pro vítěze brala „Bolka“ po triumfu nad Karvinou.



Béčko a juniorka

B-tým jsem opět neřešil a administrativně tam byl napsán jen trojlístek na hostování. To juniorka jela jiné „bomby“ a v poháru došla až do finále, kde jí stopku vystavili Baníkovci. V lize z toho bylo 4. místo a to celkem na dostřel čelu. Josef Jankulovski byl 3. nejlepším brankářem soutěže a Admir Kašić druhým nejlepším střelcem. Nábor byl opět jeden z těch slibnějších a podepsali jsme hned několik mladých nadějí. Jsem potěšen z toho, že se kádr výběru U19 plní.



Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• Permanentek se prodalo 226, o 50 méně, než loni. Holt druhá liga tak netáhne.
• Za finance utržené z odchodu Součka jsem hned chtěl vylepšit zařízení pro mládež. Zamítnuto a to i po diskuzi v kanceláři. Jakmile odešel i Šepak, už bylo vedení štědřejší - nejprve zlepšilo nábor juniorů a po prvotním zamítnutí si nechali vnutit i nutnost zlepšit tréninkové prostory za zhruba 44 milionů. Měsíc na to pak nechtěli navýšit rozpočet na trénink mládeže (na rozdíl od sázkovek si totiž předseda myslel, že máme mladíků dost) a tak jsem v září po několika skvělých výsledcích zažádal znovu o upgrade mládežnického zázemí a tentokrát mi vyhověli. Celková výše investice činí 16 milionů.
• Jako obvykle ani letos nechybělo tradiční balancování se snižováním a zvyšováním % za odchody. Nejprve vystřelilo na 20 procent, aby ještě koncem května spadlo na 5 procent. I díky tomuto dá se říci hamižnému přístupu se ale bude skutečně stavět nový stánek a to pro 4 420 lidí za 47 milionů Kč (kuriozitou je, že vylepšení tréninkového zázemí stálo téměř stejně a hlavně se mohlo na stávající stadion nainstalovat vytápění trávníku a posloužil by stejně), na které si vedení vzalo půjčku se splátkami 400 tisíc za měsíc. Vyhřívaný trávník samozřejmostí a stěhovat bychom se měli do dvou let. A rovněž musím pochválit navýšení trenérského štábu a opět velkorysé rozpočty.
• Netradiční páteční duel proti Blansku, který oproti klasickému přenosu s Jihlavou nebo Ústím vysílala i televize, byl mým 400. na lavičce FKNJ. Klub jako takový překonal rekord v návštěvnosti, když zápas dvou „domácích“ celků sledovalo 3 658 diváků - o tisícovku více, než barážový souboj s Českými Budějovicemi z před čtyř let. Do kasy tak připutovalo 750 tisíc. Vzhledem k tomu, že jsme v Opavě v azylu, neberu tento rekord v potaz a už se těším na to, až zaplníme náš nový stadion.
• Vedení vůbec poprvé v dějinách mého úřadování uspořádá tréninkový kemp, na který pojedeme v druhé polovině června do mé oblíbené Ostravy. Už jsem tedy domluvil zápasy proti Karviné, Slovácku, Baníku Ostrava a Sigmě Olomouc.
• Také letos jsme řešili nějaké prodlužování smluv a největší strach jsem měl u Blažka. Ten původně nechtěl moc prodloužit a když, tak měl nehorázné nároky. Nakonec jsme se s ním ale na novém kontraktu domluvili a podařilo se mi vyjednat i mnohem vyšší výkupní klauzuli.
• V listopadu skončil právě u FCB předseda, pan Václav Brabec, a nové vedení hned z fleku zrušilo partnerství s GKS Katovicemi. Jestli se chtějí vyrovnat Šafarčíkovi a stát se nejvíce nesnášeným předsedou, tak tomu jdou pěkně napřed.
• Hráčskou kariéru ukončil jeden z našich oblíbenců při fungování v nižších patrech české fotbalové pyramidy a to Tomáš Zlatohlávek.

Epilog

Díky za všechny komentáře a podporu, naštěstí jsem se do jedničky vrátil hned na první dobrou a otázkou zůstává, jestli budu jo-jo tým, nebo to tam nějak zuby nehty udržím. Troufnu si říct, že mám teď lepší kádr a větší sehranost, čili zkusím něco s taktikou a pustím se do toho. Jak jsem naznačoval v chatu, už mi skončil fotbal, šipky už mám také omezené a počasí venku už nebude moc na výlety, takže toho času bude zase více. Prozatím můžu prozradit, že máme o 9 milionů více na sponzorském daru a na daních nedoplácíme nic.

Auf wiedersehn!

No jooo, to bylo závisti za moje malé velké přestupy a ty tady teď solíš takové desítky milónů, přitom jsi klub z druhé ligy Každopádně se mi letos hodně líbí tvé přestupy celkově. Finančně výhodné odchody a přitom velmi kvalitní příchody, hlavně tedy Blažek. Výsledky očekávané, tak doufám, že teď už se v té první lize taky udržíš.

Můj milý kloboučníku,

jsem rád, že jsi se vrátil zpět. Jak říkáš se silnějším týmem a tentokrát to zachráníš! V 39 letech už máš na to zkušenosti :-)

Finance tak to je klasika, ale tentokrát by mě hřála neuvěřitelně dobrá investice do zázemí.

Těším se na další part! Jen mě mrzí, že jsem nevydržel. Bohužel jsem na to dodnes nesáhl, ale ještě 14 dní a bude snad více času. Rád bych věděl jestli by se mi povedli podobné věci :(

Přestupy a zaměstnanci

Začnu krátce zaměstnanci - opět proběhlo zkvalitnění mého štábu a nějaké přesuny tedy byly. Hráčské odchody letos nebyly tak divoké. Za 2,1 milionů odešel Krešimir Barišić a za 2 miliony Ondřej Janíček. Oba už na to herně neměli v druhé lize a v první by to tak bylo ještě horší. Za „mega“ šel brankář z juniorky a za necelé dva Dimitris Rokas, který dostal dost příležitostí, ale nepřesvědčil. Nejdražším odchodem byl ten Erika Hrubého do Olomouce. Několik hráčů, jako Pavla Dvořáka nebo Jiřího Twardzika, jsem musel pustit zdarma, nebo na hostování. U mě by si nezahráli, béčko nevedu a platit jim mzdy jen tak fakt nechci. Kuriózní byl Haiťan Gérard Brésil - toho mi skauti doporučovali s interním hodnocením A+, ale když přišel a vzal si jej do parády můj asistent, rázem z toho bylo písmeno E a tak do týdne zmizel do své rodné domoviny.

U příchodů jsem se trošku rozjel na mé poměry. Nejprve jsem podepisoval zdarma anebo za kompenzaci klubům - tímto způsobem přišli už loni domluvení Chládek s Bártou, dále pak Daniel Šmiga, Arnold Pauwels, Patrik Süsser nebo František Váňa. Pak se ale skauti ozvali s Ježíšem z Pobřeží Slonoviny. Christ Kouadio nás stál 6 milionů, ale kvalitou už nyní téměř překonává Jiřího Součka, kterého jsme loni pouštěli do Plzně. A krátce na to ještě přišel za stejnou částku jeho krajan Ghislain Konan, díky němuž jsme konečně vyřešili na delší dobu post pravého beka. Bylo to sice všechno za ligového chodu, ale věřil jsem, že si tyto posily sednou. Dalším dražším příchodem byl ten Lukáše Křížka, defenzivního univerzála ze Zlína. Ke konci podzimní části jsem ještě podepsal Matěje Sedláčka, kde mi skauti zase trochu lhali, ale nakonec se vyplatil.

Zájem jsem měl ještě o Tomáše Pudila, ale ten upřednostnil Pardubice. A že boží mlýny melou jsem se přesvědčil na konci sezony, viz níže v ligovém okénku. Hodně úsměvná byla odpověď Mladé Boleslavi na dotaz ohledně Michala Poučka. Na konci kalendářního roku jsme zase měli v kanceláři napilno, protože jsme zkoumali borce, kterým končil v červnu 2035 kontrakt. A objevil se zde například Edin Sehovic, kolem něhož se sbíhaly i přední celky. Jako první jsme učinili nabídku my, ovšem jmenovec Edina Džeka se rozhodl po vzoru svého krajana zamířit právě na stadion Na Stínadlech. V Karviné rostl pěkně Pavel Maixner, ale i ten nám frknul před obličejem. Opět jsme tedy nabídli kontrakt a neuspěli. Pak jsem měl vyhlédnutého Daniela Smoláka, kterého nám ukradli v Plzni a tak jsme nakonec podepsali jen jednoho hráče (stejně pak došly peníze).



Příprava a mezisezonní pauza

V létě jsme začali s přípravou už v rámci předchozí sezony a to již avizovaným kempem na Ostravsku. Souboj o starostův pohár už byl zavedený do nového ročníku, kdy jsme porazili Pardubice a prohráli se Spartou. Jelikož pak nezbývalo moc času do začátku ligy, ještě jsem domluvil 3 přáteláky s celky z okolí Opavy a v nich jsme zaznamenali 3 výhry s celkovým skóre 22:1.

Zimní soustředění už se neslo jen ve znamení turné po Maďarsku, kde jsme první tři mače (s Fehérvárem, Györem a Puskás Akadémiou) prohráli a poslední (proti Budafoku) těsně vyhráli. Tady však ale jde vždy o dostání se do kondice pro všechny členy kádru, výsledky nikdy neřeším.



FORTUNA:LIGA
Média nás pochopitelně označila jako nejlepší tým uplynulého ročníku druhé ligy a mezi přestupy sezony jsme měli 2 zástupce a jednoho budoucího. Kvůli stupidnímu sdílení stadionu s opavskými šmejdy (už ať to skončí) nám po losu přesunuli některé mače. Hned v tom prvním jsme jeli do Karviné, kde nám první pokus o srovnání znemožnil VAR (ach, jak ten mi chyběl), a druhý nám naopak stejný sluha schválil. Další bodový zisk nám pak video zachránilo hned v příštím mači doma s Pardubicemi. S „Bolkou“ jsme nakonec těsně prohráli a s červencovými výsledky zavládla spokojenost. Na tu jsme navázali smolnou porážkou doma s Teplicemi, kde nám video-sudí uznal srovnávací branku a celkově jsme byli lepším celkem, ale na konci řádného hracího času druhé půle rozhodl Václav Bezděk o tříbodovém zisku pro Severočechy.

Následovat tak mohlo jediné - stěžovat si na tiskovce, že jejich poslední gól byl nezasloužený, načež lodivod Sklářů neřekl ani slovo (raději). V dalším kole jsme odjížděli do Štruncových sadů vyzvat domácí Plzeň. S tou jsme až do 86. minuty drželi bezbrankový stav, ovšem potom přišel faul ve vápně, po kterém přišla na řadu penalta. Tu ale domácí Andrej Dungel poslal do tyčky a když se nějakou „haluzí“ povedlo skórovat naopak nám, byl jsem u vytržení. Ťuky ťuk, kdo tam? VAR = neuznáno, nazdar. I tak, plichta z Doossan Areny je super. Nutno dodat, že nám jí vychytal hlavně Petr Šmahaj, který byl po právu zvolen do jedenáctky kola. V dalším duelu jsme přivítali doma Olomouc a znovu uhráli remízu - na náš rychlý gól z dílny Ladislava Blažka zareagovali hosté dalším gólem, který museli schválit u videa.

Před novináři jsem zase něco zabrblal, což se rozhodl hlavní syreček okomentovat. A ani poslední srpnový duel nebyl z kategorie klidnějších. Po hodině hry za stavu 2:1 pro nás opět zaúřadovali videorozhodčí a ti uznali Bohemians penaltu, kterou proměnili. V 82. minutě se pak povedlo Klokanům dokonce ujmout se vedení - to už jsme mimochodem byli v oslabení po vyloučení Miloše Kamenského. VAR ale gól neuznal a tak jsme si i z Ďolíčku přivezli alespoň bodík. Františku Váňovi to vyneslo nominaci do týmu týdne. Na úvod září se nám podařilo urvat všechny tři body doma s Libercem, než přišla těsná prohra na Baníku, při níž se poprvé zranil Pavel Chládek. S Brnem jsme pak přišli o remízu až v 84. minutě a znovu jsme byli jasně lepším celkem. Váňova trefa do sítě Slovanu byla zvolena jako druhá nejlepší za měsíc září.

Povídání z měsíce října bych rád zahájil vyhlášením ankety imbecil roku, kde je jedním z vážných aspirantů Šmiga. Nebo jak jinak popsat vyloučení v 6. minutě zápasu v Uherském Hradišti? Výsledek 0:3 se tedy nedá brát racionálně, když jsme skoro celou dobu hráli v deseti (i když s přihlédnutím k jeho výkonům to bylo podobné i s ním na hřišti). Na Hradci jsme padli 1:3 a posléze nás čekali doma zástupci ACS. A to by nebyla věhlasná „Spartička“, aby se jí ve 4. minutě nastavení nepískla za pomoci videa penalta. Až do té doby jsme totiž drželi senzační vedení. Hned na to jsme naopak my jeli do stověžaté metropole, abychom vyzvali druhé S. Ve 49. minutě VAR přiřkl sešívaným penaltu, na kterou ještě navázali jednou brankou. My jsme se zmohli jen na snížení. Těžký los pokračoval i na začátku listopadu, kdy k nám přijeli Viktoriáni.

Když už jsme se na dotahovali, pan Šádek si zavolal do místnosti s videem a Emmanuel Marek jim tam fouknul jednu penaltu. Nevadí, jedem dál a nakonec jsme utnuli i sedmizápasovou šňůru bez vítězství. To jsme doma přivítali Jablonec a vyprovodili jej výsledkem 1:0. Stejným skóre skončilo i druhé měření sil s Karvinou, než jsme z Pardubic přivezli na konci listopadu alespoň bod, kdy video naštěstí neuznalo další trefu domácích. Prosincový dvojzápas proti Mladé Boleslavi a Teplicím skončil shodně 0:2 v náš neprospěch. Na začátku přípravy za mnou přišlo několik hráčů si poplakat, že nejsou spokojení s atmosférou v kabině a jelikož jsem to neviděl tak tragicky, sdělil jsem jim, že nevedu mateřskou školu a aby se pochlapili a začali více makat, což mi drtivá většina (a hlavně členové sestavy) odsouhlasili.

Jaro začalo přímo fantasticky. Nejprve jsme vyloupili triumf 2:0 na Andrově stadionu, přičemž se Miloš Kamenský s Blažkem dostali do týmu kola, a pak stejný rozdílem porazili Bohemku. Po tomto triumfu si Blažek opět připsal účast v jedenáctce týdne, stejně jako „Barbar“ Konan. Prvně jmenovaný bral i cenu pro fotbalistu měsíce a za jednu ze svých tref i druhý flek v anketě o gól měsíce. Mezi trenéry února jsem se umístil třetí. Ovšem zpět k zápasům, po porážce s Libercem, kterou jsem fakt nečekal, přišla hubená prohra s Baníčkem, kterou až v 92. minutě vystřelil Milan Jančík. S Brnem jsme pak venku překonali neuznaný gól na VARu a vyhráli suverénně 3:1. To vyneslo nominace do týmu týdne Konanovi, Blažkovi a Miloši Vágnerovi. Březen jsme pak zakončili těsnou porážkou od Slovácka.

Vstup do dubna byl opět snový - „Votroci“ se vraceli domů s přídělem 5:1 (kdy jsme otáčeli z 0:1) a na Letné jsme vykradli Spartu (první gól padl už v úvodních vteřinách a druhý byl ze značky pokutového kopu po ruce v soupeřově vápně). Považuji to za nastolení rovnováhy a odplatu za podzim. Kaňkou bylo dlouhé zranění Vladimíra Kolečkáře. Konan si pak za výkon proti Pražanům vysloužil další účast v týmu kola. Pak jsme doma přivítali Slavii, proti které se nám 20 minut před koncem povedlo srovnat na 1:1, avšak nakonec jsme padli. Co mě mrzelo více byl přístup Konana, který byl po utkání spatřen v místním nonstopu Sport a oslava proměněné penalty byla natolik silná, že si dovolil nepřijít na trénink. Pak jsme jeli do Jablonce, kde se domácí ujali vedení 3:0 ze dvou penalt a hattricku Jana Horáka, než jsme aspoň snížili na 2:3. Váňa se opět objevil v sestavě týdne.

Díky tomuto zvednutí jsme nakonec vstupovali do nadstavby a boje o záchranu v mnohem lepší pozici a to hned za Brnem, které jako nováček soutěže vystřelilo ještě výše, než my. V prvním mači jsme plichtili s Libercem, kde se hlavně předvedl Kouadio. Když jsme následně porazili Pardubice 3:0 (Kouadio, Kamenský a nová raketa ve formě Matěje Sedláčka se dostali do týmu kola), mediální zdroje začaly mluvit o záchraně a hráčům se vyplatili bonusy za udržení. To se však týkalo pouze poslední sestupové příčky. Pořád jsme byli ohrožení baráží, kor když jsme doma bezbrankově remizovali proti Hradci Králové. Naštěstí jsme naše poslední dva zápasy zvládli na jedničku - Sigmu jsme venku porazili 6:1 (i díky dvojici Kamenský, Kolečkář, která se pak dostala do sestavy kola) a Brno doma 1:0. První liga tak byla oficiálně a poprvé v dějinách udržena!

Do poslední ankety o tým týdne se od nás dostali Kamenský, Vágner, Kolečkář a Antonín Matějka, který zaznamenal i druhé místo v anketě o gól měsíce května. Moje maličkost se umístila druhá mezi trenéry. Na závěr roku jsme vyplatili 6 a čtvrt milionů v rámci bonusů za umístění. Na našem rekordním umístění v historii celku se velkou měrou podílel Christ Kouadio, jenž se přes deficit osmi kol stal druhým nejlepším gólmanem soutěže. A jen tak mimochodem, náš bývalý hráč, Darijan Šepak, stihl přestoupit za 42 milionů do Slovácka (druholigové České Budějovice tak na něm vydělaly 4 miliony) a byl jmenován druhým nejlepším cizincem v lize. Nutno dodat, že za naším obratem stojí i změna taktiky. Ze 4-2-3-1 jsme definitivně přešli na 4-1-2-2-1, díky které jsme více hlídali střed pole a upravovali jsme tak jen herní systém.



MOL Cup
Pohár je prostě zakletý a ať mi nikdo neříká, že není. Nejprve jsme vyjeli do Břeclavi porazit místní MSK 4:1. Pak jsme doma přivítali Líšeň, kterou jsme gólem v 2. minutě nastavení porazili nejhubenějším možným výsledkem, jenž musel zařídit normálně áčkař Blažek. Když jsme do 4. kola vyfasovali liberecký Slovan, byl jsem mírným optimistou, vzhledem k faktu, že ten bojoval s námi na chvostu tabulky. Jenže nám těsně před zápasem odjeli na reprezentační sraz oba krajní beci a nová brankářská jednička a do toho se na pohár tým z Podještědí nahecoval o něco více i díky akvizici nového kouče a po výsledku 2:4 nám na svém domácím stánku vystavil stopku. Liberec nakonec došel až do finále, kde už nestačil na Viktorii Plzeň.



Béčko a juniorka

Mládež měla velký problém se zraněními - jen za říjen a listopad se zranila pětice hráčů. I přesto ale zažila jednu z nejpovedenějších sezon, kterou odstartovala vítězstvím v Moravskoslezském poháru a na něj navázala těsným postem vicemistra v lize. I tak se ale dostali naši mladíci do Národního mistrovství, kde jim však hned v prvním kole vystavili stopku vrstevníci z Teplic. Nábor byl taky výborný - a to tolik, že jsem si zapomněl poznačit, jaké jsme podepsali nové rekruty. Bylo jich však 5 a nejnadanější - Adam Švec - měl hodnocení schopností už na 2 a půl hvězdách pro A-tým a to v pouhých patnácti letech. Béčko i nadále zůstává skladištěm pro hráče zapůjčené na hostování (letos jich bylo zase méně).



Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• Jelikož jsem si povšiml drobného nárůstu v reputaci, ruku v ruce s tím šel i vyšší prodej „permic“. Těch se vydalo hned 778, což je více než 500 více, než tomu bylo vloni.
• Zase kolem mě kroužili z SKS - nechápu, jak jinak mám těm čínským špínám říct, že bych si radši nechal urazit koule, než bych šel trénovat pražský klub. Po povedeném vstupu do jarní části jsem si tedy z fleku řekl o novou smlouvu, což vedení napoprvé odmítlo, ale po argumentaci, že chci ukázat, jak jsem s klubem spjatý, souhlasili. Nový tříletý kontrakt s sebou nesl i mírné navýšení mzdy.
• I letos chtěl podle médií odejít předseda. Opět ale šlo o výplod mediálních plátků.
• V létě, kdy budeme disponovat s opět štědrými rozpočty na naše poměry vzhledem k finanční situaci, pojedeme na kemp do Rakouska.

Epilog

Dopředu se omlouvám, jestli něco chybí nebo se vám to zdá krátké, ale po tom množství screenshotů z před-předchozího partu jsem se rozhodl, že přestanu fotit každou ptákovinu, čili pokud budete mít zájem o nějakého konkrétního hráče nebo klub třeba, určitě dejte vědět a ofotím. Vím, že jsem zapomněl ty hráče zase - v příští části zkusím zase udělat všechny áčkaře, jak jsem to už jednou udělal, ať máte větší přehled (přeci jen z reálných tváří už tam je jenom Kolečkář).

Jinak mám neskutečnou radost, že jsme udrželi prvoligový status a už teď přesně vím, kde posílit, aby z toho na přes rok byla ještě klidnější záchrana. Jelikož se nám vrátil dexter a my mezi elitu, pojal jsem to opět o trochu více vážněji bez fórků - v první lize už na to není takový prostor. Díky za komentáře jinak, ty přestupy už začínají být podle mého gusta - prodat za hodně a koupit hlavně kvalitu za málo (až doposud jsem kupoval skoro vše, co mělo nohy a aspoň C+, od čeho jsem upustil). A ty finance - no i letos je to maras, je pravda, že mám ještě před daněmi, ale asi budu muset někoho prodat, protože moje čekání na nové vedení (zdravím do Drnovic) je už nekonečné.

Zatím se mějte fajn!

Gratuluji k záchraně, druhá sezona bývá těžší, i když celkově třetí. Jsem na tebe zvědavý.
Fórky, to chceme! Přece jen je to zábava, kterou děláme zadarmo ve volném čase. :-)
dík a pokračuj, s pozdravem čínská špína

Moc gratulju k udržení, to je základ všeho! Příští rok z toho bude střed tabulky a pak už útok na evropské poháry a minimálně semifinále poháru jen tak dál

pekný prievan v kabíne ale zrejme to bolo potrebné, aby si sa zachránil, čo si napokon aj dokázal. Síce to bolo tesné, ale na to sa história pýtať nebude. Na druhej strane, keď si človek pozrie tvoje výsledky v skupine o záchranu, tak by som povedal, že si sa zachránil zaslúžene, nakoľko si bodoval vo všetkých zápasoch. Zdá sa, že pohár je pre teba zakliaty, ale verím, že aj toho sa raz dočkáš teším sa na pokračovanie a dúfam, že si ešte užijeme veľa úspešných rokov v tomto kancli

Přestupy a zaměstnanci

V létě nejprve odešlí hráči, se kterými už jsme z důvodu poklesu kvality nepočítali (Jiří Twadrzik, Daniel Šmiga, Martin Presl, Tomáš Janda, Marcel Tchetchoua, Luděk Vorel, Patrik Süsser) a na hostování poslali mladíky, kteří zatím neměli na áčko, ale nechtěl jsem se jich zbavit. Pak přišla Olomouc s nabídkou na Matěje Sedláčka, kterou jsem přijal a obdobně jsme vstoupili do zimního transferového okna, kdy jsme za podobné peníze pustili Martina Kose do Brna. Nechtěl jsem, protože byl dobrý jako náhradník, ale potřeboval jsem peníze. Celou dobu jsem ale jedním okem sledoval situaci kolem našich dvou komet z Pobřeží Slonoviny. Kolem brankáře Christa Kouadia začaly kroužit celky z MLS, Sparta a pak Arsenal. Nejvíce mě deptala výkupní klauzule ve výši 31 milionů, která měla vypršet za půl roku, tedy v červnu 2036. Světlo naděje ve mě zažehlo odmítnutí nabídek New Yorku City a Cinncinnati samotným hráčem, které mě překvapily. Spartu jsem zamítl hned, jelikož nebyli schopni ani vyrovnat výkupku.

To však udělal Arsenal a já měl svázané ruce, jelikož o nové smlouvě, kde bych tuto cenu odmazal nebo alespoň zvýšil, nechtěl slyšet. Měl jsem si to holt pohlídat dříve, je to mé pochybení. Jedna z nových opor chtěla zkusit Premier League a kdo se mu může divit. Kanonýři tak získali v den jejich uzávěrky skvělého gólmana doslova za drobné. Nám tyto prostředky alespoň pomohly odčerpat část z dluhu, nicméně to nejlepší mělo teprve přijít. Pravý bek Ghislain Konan, zvaný též Barbar, se ocitl v hledáčku PSG a u něj jsem byl už rychlejší a zajistil novou smlouvu bez výkupní klauzule. I tak ale Pařížané setrvali se svým zájmem a když začali jednat se sumou nad 100 milionů, neváhal jsem. Podojil jsem je trochu více a tak za rekordní sumu 112 „mega“ zamířil i tento základní kámen sestavy pryč. V Parku princů by si ale hned nezahrál a tak nám nabídli ponechání hráče ještě na půlroční hostování, což jsem kvitoval. Dluh byl rázem pryč a klub byl v černých číslech. Za nějaké drobné jsme ještě pustili jednu z letních akvizic Patrika Kroba a Ivana Markoviče.

Co se týče příchodů, v rámci letního okna přišli Matěj Hanuš jako záloha na pravý kraj obrany, Danilo Caldas jako talentovaný defenzivní záložník, dále slovenský mladík Peter Pagac do zálohy a za rekordní částku 10 milionů i levý křídelník Petr Malík. Na hostování jsme si vzali Vlastimila Lasotu, ovšem Rudá verbež nás celkem natáhla s poplatky. O Krobovi byla řeč výše a po něm ještě došlo na návrat Pavla Večery na pozici náhradníka mezi stopery. V lednu jsme si zapůjčili Edina Sehovice, o kterého jsem měl zájem už dříve a protože již jmenovaný útočník z Pardubic nenaplnil očekávání a tak jsem jej poslal do Bohemians. Po vzoru našich dvou cizinců jsem investoval nemalé peníze (cca 10 milionů) do skautingu Afriky a Jižní Ameriky s cílem najít obdobně výhodné nákupy. A povedlo se - pozici brankářské jedničky nově zastává osmnáctiletý Lamine Acka, jako štít před středními obránci nyní nově figuruje Ackův vrstevník a krajan Abdoulaye Beugré a na levém křídle operuje o rok starší Yamba Macedo, jehož smlouva je opravdu šílená, ale věřím, že za to bude stát.

A už nyní prozradím, že po sezoně máme vyhlédnutého dalšího gólmana, tentokrát šestadvacetiletého Mthokozisiho Khumala z Jihoafrické republiky (a ten nahradí Acku, protože ten souhlasil s vytížením jen na poháry). Kromě toho jsme už do áčka zadarmo podepsali megatalenta z Dánska, teprve šestnáctiletého Mikkela Klitgaarda spolu s Markem Magerou a Andrejem Gomolou a do naší juniorky Aleše Krejčíka s Polákem Arkadiuszem Fijalkowskim a Davidem Starkou. Krátce se ještě zastavím u zaměstnanců - Josefu Celbovi se nepovedlo ani napotřetí udělat poslední licenci a když se v mém filtru objevil další ex-Baníkovec dokonce s novojičínskou stopou (hostoval zde z Vítkovic, jejichž je odchovancem několik měsíců v roce 1998, tedy ještě předtím, než byl Nový Jičín oficiálním béčkem vítkovického celku) v podobě Daniela Tchuře, sáhl jsem po něm a došlo ke změně. Drobně jsem zlepšil i tým fyzioterapeutů a na příští rok už chystám velké změny u devatenáctky, které jsem pořád odkládal. Letošní úspěch, o kterém píši níže, mě ale donutil jim dopřát stejný komfort, jako mužům.



Příprava a mezisezonní pauza

Letní přípravu jsme zahájili ještě v předchozím roce a to kempem v Rakousku, kde jsme vyzvali několik našich kolegů z ligy, kteří se zde také soustředili. Na začátku července jsme pak hostili doufám že poslední ročník turnaje o pohár starosty, do kterého jsme si pozvali prestižní anglické soky. V zimě jsme vyjeli na půdy druholigových celků, abychom se dostali na vítěznou vlnu. A výjimečně už prozradím i dopředu, že jsme absolvovali další kemp v Rakousku, kde mi vedení nechalo volnou ruku na výběru přesného místa. V Tyrolsku jsme vyzvali trojlístek z naší první ligy a Freiburg. Do konce června jsme ještě stihli zajet do Valmezu prověřit náš tamní přidružený celek.



FORTUNA:LIGA
Do ligy jsme vstoupili těsnou prohrou na Letné, kde zase domácí otočili zápas až v závěru. Pak jsme rozstříleli Brno a dostali se na houpačku výsledků - prohrajeme s Teplicemi, vyhrajeme s Hradcem, padneme v Plzni a loupneme Bohemku. V září jsme po bezbrankové plichtě proti Jablonci dvakrát prohráli a pak hned dvakrát vyhráli. Nutno dodat, že nás táhnul hlavně kanonýr „Laco“ Blažek, který v tomto úseku zaznamenal jeden pětigólový a jeden čtyřgólový zápas. Těsnou porážku s úřadujícím panovníkem českého fotbalu jsme odčinili výhrou nad Slováckem, ale poté přišel úsek čtyř proher, mezi které se vměstnala akorát pomsta ACS na opavském stadionu. V prosinci jsme oba zbývající zápasy vyhráli a tak jsme se stále drželi ve středu tabulky.

Jaro bylo poznamenáno špatným startem, kdy jsme první plná počet získali až koncem března s Příbramí. Po další těsné prohře s Bolkou přišla opět výhra nad Slováckem, než jsme po další nejtěsnější možné prohře (tentokrát proti Karviné) přesvědčivě přehráli liberecký Slovan (šlo vidět, že se probral již zmíněný Blažek). I díky tomuto výsledku se nás tentokrát vůbec netýkala sestupová baráž, ale nadstavba o evropské play-off. Tam nám ale naše místo ukázal Jablonec, jenž nás nejprve doma celkem suverénně přehrál, než uhájil těsnou remízu na domácím stánku. Zde jsme se krátce po začátku druhé půle ujali vedení a kdyby se nám povedlo dát ještě jednu branku, šlo by se do prodloužení. Bohužel jsme však branku naopak obdrželi a tak jsme nakonec skončili devátí.

V táboře FKNJ ale zavládla maximální spokojenost. Stal se z nás více ustálený účastník první ligy a na tomto umístění budeme stavět pro další roky, tedy aspoň doufám. Asi nebude překvapením, když sdělím, že králem kanonýrů byl zvolen náš Láďa Blažek a díky výkonům z podzimu si druhé místo mezi talenty zajistil Kouadio (tou dobou už dávno přesídlený v Londýně). Jako každý rok jsme ještě před rozlosováním nového ročníku dostali vysokou sumu za TV práva. Také letos nás několikrát zařízlo video, což jsem častoval i v médiích a více se mi stávalo, že se mnou ostatní kolegové manažeři souhlasili. Některé prohry a remízy byly opravdu těsné a smolné, za jiné jsme si mohli sami, ale pevně věřím, že příští rok už to bude zase lepší než teď a zaútočíme třeba i na první skupinu.



MOL Cup
Naše tažení v poháru bylo tentokrát mnohem lepší. Po úvodním vyřazení Uherského Brodu a České Lípy jsme doma přivítali Slovácko, které tou dobou bylo třetí v tabulce, a po nervy drásajícím souboji jsme jej na penalty přehráli. Na úvod dubna přijelo do Opavy Brno, které se od posledního postupu drží poměrně vysoko v tabulce. Ani Flinta nás ale nezastavila a tak jsme po delší době prošli i přes brány čtvrtfinále. U těch semifinálových ale stál mistr z Mladé Boleslavi a ten nám nedal jedinou šanci projít do vysněného finále. Nevadí, konečně jsme si MOL Cup zahráli i v jarní části a ne jen v té podzimní.



Kádr A-týmu

Po deseti letech konečně předkládám i profily jednotlivých borců, kteří teď za můj tým válí. V příštím roce mě čeká investice do obrany, hlavně do krajů. Záloha je podobně jako post brankáře na několik let zajištěný a v útoku se budu snažit vylepšit hlavně křídelníky a uvidíme, jestli Blažek naváže na své gólové hody.

Brankáři: Petr Šmahaj, Lamine Acka (Christ Kouadio)

Obránci: Ghislain Konan, Miloš Kamenský, Miloš Vágner, Ashot Hovhannisyan, Harutyun Sargsyan, Luis Mateos, Lukáš Křížek, Pavel Večera, Arnold Pauwels

Středopolaři: Stanislav Nečas, Abdoulaye Beugré, Danilo Caldas, Antonín Matějka, Adam Švec, František Váňa, Peter Pagac

Křídelníci: Vladimír Kolečkář, Petr Malík, Pavel Chládek, Vlastimil Lasota, Yamba Macedo

Útočníci: Ladislav Blažek, Edin Sehovic



Béčko a juniorka

Tým do devatenácti let skončil druhý v lize a to o pouhý jeden, jediný bod. Osudnou se mu stala prohra na penalty v Lanžhotu, na kterou navázala porážkou v 1. kole národního mistrovství, kde ale vyfasovali soka z kategorie nejtěžších - SKS. V krajském poháru ale obhájili vítězství a to po vítězství nad Opavou. Nábor patřil po delší době ke slabším a do týmu jsme podepsali pouze jednoho mladíka. Měli jsme v hledáčku ještě jednoho, ale ten si v patnácti určoval podmínky jak zkušený harcovník, tak jsme mu ukázali dveře.



Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• Na konci sezony došlo k převzetí klubu. Současný předseda přepustil své místo kolegovi z výboru, Josefu Sčasnému, jenž se hned zařadil mezi oblíbený personál klubu - bůh ví proč, protože hned po příchodu si vzal další půjčku ve výši 7 a půl milionů nad rámec naší stávající na stadion.
• Jedním z jeho prvních rozhodnutí bylo ukončit spolupráci s Realem Sociedad. Je fakt, že jsme jí vyjma peněz nijak nevyužili a navíc mi hned umožnil najít nový klub a to portugalský Sporting Lisabon. Už teď můžu naznačit, že tato kolaborace už bude využívána efektivněji.
• Od 25. června 2036 už sídlíme na Stadionu klubu Nový Jičín, jak zní jeho oficiální název a již nyní prozradím, že návštěvnost tentokrát už skutečně domácích zápasů a počet držitelů permanentek šly ruku v ruce prudce nahoru. Ale o tom zase příště.
• Opět mě zvala Slavia na pohovor a opět jsem řekl ne.
• Na juniorské EURO do devatenácti let se dostal i náš Adam Švec - nutno říct, že po právu. Dostal totiž i několik příležitostí v A-mužstvu poté, co jej trenér v Ústí vůbec nestavěl a tak jsme si jej stáhli k sobě a jednou se dokonce i prosadil velice krásnou trefou zpoza vápna.

Epilog

Na konci sezony jsem byl strašně šikovný a povedlo se mi všechny screenshoty, které jsem měl nachystané (celkem jich bylo kolem 190), nevratně smazat a to včetně .RAR archivu, který si vždy posílám na mail, abych to měl k dispozici i na jiném počítači. Bohužel nepomohl ani program, který by měl umět vytáhnout smazané věci a jelikož si nechci svinit stroj těmito pochybnými softwary, rozhodl jsem se, že nejrychlejší a nejjednodušší bude si zajistit ty základní snímky a tento rok prostě nechat tak. Doufám, že to nebude velký problém a v případě, že budete chtít něco dohledat, dejte vědět.

Jinak díky za reakce, jako vždy. Pokračovat dál určitě budu - upřímně mě na novém ročníku láká jen ta Důvěra fanoušků, jinak nic, takže pokud jej někde neseženu zdarma (samozřejmě tím myslím na Epicu nebo tak :D), vydržím až do dalšího ročníku. Nehledě na to, že mě tento save neskutečně baví i díky tomu objevení dá se říci „mírného podvodu“ v podobě akvizicí ze zahraničí. Musel jsem se k tomu ale dopracovat, proto je to jen v uvozovkách. Konečně jsem si vzpomněl a dodal i screeny jednotlivých hráčů, abyste měli představu - ta kvalita už je někde jinde, no. Mějte se, jak uznáte za vhodné a zase příště „dovi“.

Krásný part, takový přehledný, že když omylem někam nekliknu, tak se mi neotevře další karta :D

Jediný šok co jsem dostal, když jsem rozklikl toho brankáře v Arsenalu, tak byl jeho plat. Pak jsem si všiml, že už je to screen (pochopitelně když jsi si je omylem smazal) z Arsenalu. :D

Myslím, že stabilizace proběhla dobře a ještě dvě tři sezony a očekávám titul, minimálně útok!

A jsem upřímně zvědavý co ti kápne ze spolupráce s Lisabonem :D

Ahoj, konečně jsem pročetl celou kancelář a musím říci, že super. Máš to dobře stabilizované a zanedlouho očekávám Evropu ;-) Co naše jihočeské Dynamo ČB, vrací se do ligy? :D

Nabral jsem hodně poznatků do své hry.

Tie dva predaje, to je krása. Škoda, že ten jeden len cez výkupnú klauzulu. Začína sa ti vyplácať skauting v zahraničí a to je aj moja obľúbená cesta. Síce nad tým človek strávi veľa času, ale odmena je o to sladšia V lige si uhral krásny stred tabuľky, takže verím, že si už vo F:L usadený a nemusíš sa strachovať o zostup. Práve naopak, že pomaly začneš bojovať o Európu. Po dlhej dobe sa ti zadarilo aj v pohári, škoda, že koniec bol nevydarený. Niektorých tvojich hráčov ti môžem len ticho závidieť, ich kvalita je výborná Teším sa na pokračovanie

Přestupy a zaměstnanci

Opět jsme se nebáli utratit nemalé finance na zlepšení kádru a překonali jsme i rekord v částce za jednoho hráče. Tím byl Zdeněk Černý z Hradce, který nás přišel na 15 milionů. Některé příchody byly povedenější - z předchozího partu už zmínění Mikkel Klitgaard, Mthokozisi Khumalo nebo o něco později Johnson Mumuni - jiné méně (Lukáš Junek podával podprůměrné výkony, Michal Dlugosz si nemohl zvyknout na novou roli v obraně a Marek Magera také nebyl tak kvalitní, jak jsem si myslel. Ze spřáteleného Sportingu jsme si zapůjčili křídelníka Sebastiana Mortona z USA a středopolaře Zu Henga z Číny, ze Sparty jsme si opět nechali poslat Vlastimila Lasotu a z Baníku Ondřeje Švédu. Co se odchodů týče, už na konci sezony za námi byl Vladimír Kolečkář s prosbou o odchod, které jsme vyhověli.

Odešla tak jedna z ikon, které děkujeme! Pěkné peníze jsme vyinkasovali i za Gilberta Dialla nebo Pavla Večeru, ovšem nejvíce prostředků vnesl do pokladny přesun Luise Mateose do Mallorky. Ještě větší odchod se nakonec ukázal ten Petera Pagace z ledna. Juventus přišel, složil nám na dřevo 60 milionů a ještě nám jej nechal na půl roku v kádru. Ideální příběh. Sezonu jsme sice zakončili v mírném mínusu, ovšem po vyplacení od sponzorů budeme do dalšího roku vstupovat zase s pozitivními čísly. Co se dalších odchodů týče, postupně odešli z áčka Lukáš Křížek, Pavel Chládek, Petr Šmahaj, Matěj Hanuš, František Váňa, Harutyun Sargsyan a Stanislav Nečas + několik mladíků včetně Víta Procházky. Na hostování jsem pustil Petra Hoška a Ashota Hovhannisyana, jelikož u nich si pořád nejsem jistý zdali je chci pouštět.

V lednu jsme se jako každý rok snažili ukořistit několik hráčů na volném trhu. Prvním byl stoper John Ibrahim, který nakonec prodloužil ve Viktorce. Brankář Milan Paciorek se rozhodl pro nás a bude tak dvojkou/trojkou (počítám s tím, že nám jednoho z Afričanů ukořistí někdo lepší). Nejvíce jsem se zaměřoval na Petra Pavlíka, talentovaného křídelníka, který si nakonec vybral Slaviu. Lukáš Cibulka mohl být dobrou alternativou, kdyby neměl plat přes půl milionu měsíčně (můj strop je rozumnějších 300 tisíc). Další střední obránce, Ivo Starka, prodloužil v Boleslavi a nepřišel k nám ani Robin Vott, jehož si pojistilo SKS. Smlouvu jsme nabídli i Mortonovi, ale ten se rozhodl jít do AC Milán. Tomáš Štěrba dal před námi a dalšími prvoligovými kolegy přednost Spartě. Cizineckou legii pak rozšíří Sirgio Mesias a zadarmo přijde Martin Krejčí.

A jak jsem slíbil vloni, tak jsem letos činil - realizák juniorky se postupně pěkně naplnil. Jako hlavní kouč se do klubu vrátila bývalá brankářská jednička Jiří Ciupa a jeho asistentem se stal Lukáš Hrdlička, který v našich barvách vsítil několik branek. Třetím navrátilcem z řad bývalých hráčů se stal Javier Neruda a známým jménem je i to Daniela Koláře, kterého jsme ukořistili z Vyšehradu. Sáhl jsem i ke změně na pozici vedoucího rozvoje mládeže, kde Filipa Reina nahradil Josef Vlček a zkvalitnění se dočkala i analytická sekce prvního mužstva. A úplně poslední detail, do letošní sezony jsme vstupovali se zbrusu novými dresy od značky adidas. Dominantou je modrá a bílá a sponzoři Varroc + Hanon, což jsou dvě největší firmy ve městě, které spolu velice úzce spolupracují. V době uzávěrky ale došlo k nějaké fúzi a tak se bude pravděpodobně jedno z log časem měnit.



Příprava a mezisezonní pauza

Jak jsem říkal už v minulé části, od června 2036 působíme na novém stadionu, který jsme pokřtili výhrou nad Mnichovem 1860 v rámci každoročního souboje o Starostův pohár (v jehož finále jsme padli s Lincem). Ještě předtím jsme v Rakousku poměřili síly s Karvinou, Plzní, Brnem a Freiburgem, než jsme na každoroční exhibici zavítali do Valmezu. Zimní soustředění obstaraly jenom domácí přáteláky s Opavou a Vyškovem před venkovními zápasy s ostravským Baníkem, Viganticemi a Petřvaldem na Moravě (původně domluvená liga byla zrušena).



FORTUNA:LIGA
Díky zlepšujícím se financím jsem se rozhodl letos motivovat své borce vyššími odměnami. Bookmakeři nás tipovali na 10. místo a spolu s dalšími dvěma celky na nás vypsali kurz 51.0. Do ligy jsme vstupovali doma a to za rekordní návštěvy (a s ní spojeným rekordním výdělkem), která byla svědky výhry 3:1 nad Libercem. A že se místní občané těšili na nový domov potvrdil i prodej permanentek, jichž se prodalo o 123 více, než loni. Měsíc červenec jsme zakončili s bilancí dvou výher a jedné remízy (s Teplicemi, kde jsme byli jasně lepší) a to mi vyneslo třetí místo v anketě o kouče měsíce. Miloš Kamenský se ještě díky svému výkonu proti Slovanu dostal do týmu kola. V srpnu nás na úvod čekal výjezd do Štruncových sadů, kde nám VAR neuznal vyrovnávací gól a naopak domácí Plzni přiřknul trefu na 2:0. Na tiskovce po zápase jsem se opět do tohoto systému obul, ale je to jedno.

Po vítězství nad Brnem jsme padli na Spartě a udrželi bod se Zlínem, než jsme v Jablonci porazili domácí FK před zraky kouče Xaviho 2:0. Sebastian Morton se i díky brance objevil v nejlepší jedenáctce týdne. V září jsme doma udrželi remízu s Baníkem, kterému video nepřiznalo branku. Bez branek skončil i výjezd do Pardubic a díky tomu, že příští dva duely s Bohemkou a Sigmou skončily shodně 1:0, zaznamenali jsme celkem sedmizápasovou šňůru bez obdržené branky (bylo to včetně poháru), což byl nový rekord v dějinách klubu. Pak ale přišel zápas proti Mladé Boleslavi, která nám nastřílela 4 fíky a bylo vymalováno. Drtivá porážka nám přerušila i sérii šesti zápasů bez prohry v lize. Hned v dalším utkání jsme drželi senzační remízu doma se Slavií, kterou v 89. minutě vystřelil Andrej Gomola. Trvalo to ani ne minutu a Martin Fiala převážil vedení zpátky na stranu Sešívaných.

Měsíc listopad byl zahájen těsnou porážkou od Slovácka (kde Morton zaznamenal druhý nejlepší gól měsíce) a pak i s Libercem (o bod jsme přišli v 90. minutě a s očividnou pomocí video-rozhodčího). Bohužel jsme nedokázali proměnit naši dominanci na větší gólový rozdíl a Slovan nám ukázal, jak být efektivní i s menším počtem střel. Macedo se díky své penaltě dočkal prvního z několika bonusů, bez nichž by pravděpodobně s námi nepodepsal. I přes jeho skvělé výkony bylo překvapením, když jej novináři začali zařazovat mezi kandidáty na úspěch v anketě Golden Boy. Pak přišel zápas doma s Karvinou, kde jsme po půlhodině vedli, aby v 91. minutě srovnal Jan Matoušek. Jenže Ladislavu Blažkovi se podařilo půl minuty po vypršení nastaveného času urvat vedení zpátky na naší stranu barikády. Jakmile se objevila grafika na video, trochu ve mě hrklo, ale nakonec byl gól přeci jen uznán.

Spolu s Černým se vzápětí objevili i v týmu kola. Pak jsme zajížděli do Brna, kde nám domácí překvapivě vyprášili kožich, ačkoliv jsme se ujali vedení jako první. VAR ale náš gól zrušil a po dvou inkasovaných brankách v prvním poločase ještě přidělil Flintě penaltu. Při dalším venkovním klání v Teplicích zase video neuznalo branku Sklářů a tak jsme si ze severu Čech přivezli aspoň bod. Podzim jsme završili duelem proti Plzni, v němž jsme se prosadili už ve 41. vteřině, nicméně video náš gól odvolalo kvůli ofsajdu. To nás neodradilo a díky Vladimíru Lasotovi jsme se dostali do vedení. Jenže po čtvrthodině sudí za pomoci videa pískl penaltu proti nám a Viktoriáni srovnali. Jakékoliv šance na potenciální výhru pak odbouralo vyloučení Lukáše Junka. I tak ale šlo o dobrý výsledek a natěšení jsme tak vstupovali do jarní části. A nutno říct, že její první zápas byl přímo skvostný.

Před vlastními diváky jsme vyprovodili ACS, konkrétně pak Blažek svým hattrickem. Posléze přišly dvě smolné porážky 0:1 se Zlínem a Jabloncem. V prvně zmíněném mači neproměnil Macedo penaltu a vzápětí poslal Ševce do vedení veterán Matěj Jurásek. Nehledě na to, že se proti nám blýskl budoucí člen A-mužstva Paciorek. Pohled na pozápasové statistiky byl opravdu frustrující a stejný scénář se opakoval i o 6 dní později doma s českými Los Galácticos. Následně jsme jeli na Baník a domácí si s námi vytřeli podlahu, když už o poločase vedli 3:0 a dali nám lekci z produktivity. Změna taktiky a silně ofenzivní přístup znamenal aspoň snížení na 2:3 (druhou trefu potvrdil sudí u videa), ačkoliv Gomola mohl na konci zápasu srovnat, ale jeho střelu lapil gólman FCB. Blažek díky své trefě vyinkasoval 235 tisíc za nasázení 10 ligových branek. A to nejlepší mělo teprve přijít.

Nejen, že v dalším kole znovu rozhodl svou trefou souboj s Pardubicemi (kde mimochodem video vymazalo branku Maceda a Blažek se spolu s Johnsonem Mumunim dostal do výběru kola). V Ďolíčku, kde Laco fotbalově vyrůstal, totiž tento kanonýr nasázel hned pět branek (jednu už v 53. vteřině a to mu ještě další zrušil VAR) a k němu se přidal ještě s jedním zásahem Černý (díky němuž bral třetí místo mezi góly měsíce března). Na první dobrou se tedy mohl těšit z dalšího bonusu a nemohlo chybět ani obsazení do týmu kola (spolu s Mthokozisim Khumalem a Mikkelem Klitgaardem a také jmenování hráčem měsíce. Pak přišla řada na hlasování o tradiční ceny. Mezi kandidáty na post zahraničního fotbalisty roku se objevil i náš Macedo, mezi útočníky nescházel Blažek a mezi talenty hned trojice ve složení Macedo, Morton a Klitgaard. Ale zpět k zápasům.

Na Andrově stadionu jsme s Olomoucí zaplichtili s podobným scénářem jako proti Zlínu a Jablonci a Kamenským v týmu kola. Do konce normální části zbývaly 3 kola a my postupně vyzvali celky z předních míst - Bolku, Slavii a Slovácko. S prvně jmenovaným jsme brzo prohrávali, ale ve 20. minutě se nám povedlo srovnat, než nám video stav vyrovnalo zpět. Nakonec jsme padli jen o dvě branky a jen o jednu jsme pak prohráli i v Edenu. Na závěr nás čekal tým z Uherského Hradiště a ten jsme vcelku nečekaně totálně rozebrali. Na stavu 7:1 se nejvíce podílel hattrickem Lasota, dvojicí tref Blažek a po jednom gólu přidali Klitgaard a na rozloučenou i Pagac. První a předposlední zmíněný se objevili v jedenáctce týdne. Do nadstavby jsme dostali Brno, se kterým jsme venku prohráli 0:2 a doma zvítězili 1:0. Sahali jsme po postupu dál, ale i přes statistiky nám nebylo přáno.

Za nové nejvyšší umístění v historii celku jsme vyplatili prémie ve výši 2,2 milionů Kč a Macedo nakonec skončil druhý mezi talenty. To samozřejmě přilákalo pozornost z venku a už kolem něj krouží PSG (obdobně jako u defenzivního štítu Abdoulayeho Beugrého). Miloš Vágner, poslední člen týmu týdne spolu s Johnsonem Mumunim, byl naštvaný na to, že jsem mu neupravil roli na hřišti jako ortodoxní obránce. Nebylo to poprvé a paradoxně se mu v jiné roli dařilo o poznání lépe. Blažkova skvělá fazóna z jara mu nakonec vynesla druhé místo mezi střelci, na boleslavského Wayna Hunta letos neměl skutečně nikdo. Jdeme krůček po krůčku nahoru v tabulce a proto začínám pošilhávat po umístění v mistrovské skupině. Někteří členové týmu se ale nad myšlenkou umístit se v horní polovině skoro až urazili, naštěstí nešlo o klíčové hráče, ale i tak to trochu hnulo s jinak dobrou týmovou dynamikou.



MOL Cup
Pohár jsme rozehráli pětkou v Havířově a triumfem 2:0 po prodloužení na stadionu Viktorky Žižkov. Pak na nás čekalo Slovácko, které jsme o pár dní dříve hostili v lize. Díky trefě Gomoly v 87. minutě se nám podařilo zápas protáhnout do prodloužení a jelikož v něm gól nepadl - pravděpodobně i kvůli druhé žluté kartě Ondřeje Švédy - došlo na penalty. V nich jsme se neprosadili až ve 4. sérii a jelikož Slovácko proměnilo svůj pokus i v 5. sérii, radovalo se z postupu. Celkový triumf spadl do klína Plzni.



Béčko a juniorka

Juniorka se znovu umístila na 2. místě v Moravskoslezské lize dorostu a to o jeden hloupý bod. O ten přišla na jaře po penaltovém rozstřelu právě s Opavou, která si vyzkouší vyšší patro v této věkové kategorii. Stejný sok vystavil novojičínským mladíkům stopku i v poháru. Letos se ale stabilizoval realizační personál a proto doufám, že příští rok už ten postup konečně vyjde. Nábor nestál za řeč, podepsali jsme 3 mladíky, přičemž u dvou jsem přivíral obě oči (a to si ještě jeden další poroučel nesmyslně velký plat, čili jsem s ním ukončil jednání).



Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• Macedo se stal klíčovou oporou a tak velmi rychle dosáhl na navýšení mzdy.
• Na olympiádě v roce 2036 se představili dva „naši“ hráči, oba zapůjčení na hostování. V lednu pak na Africký pohár národů odcestovala čtveřice novojičínských a v červnu na Euro jednadvacítek pětice hráčů z áčka, přičemž oba Češi (Junek, Švéda) zapůjčení a dodatečně byl donominován Andreas Tsoukalas.
• Když jsme u národních týmů, v červenci 2036 mě oslovily fotbalové asociace Chorvatska, Ukrajiny a Srbska s nabídkou trénování. Všechny jsem odmítl, ačkoliv ty mzdy byly trochu jiná káva. Stejně tak jsem řekl ne prezidentovi federace Jihoafrické republiky, který mě kontaktoval v únoru 2037.
• Povedlo se nám dojednat další mezinárodní spolupráci a to tentokrát s římským Laziem. To nám bude ročně platit 1,52 milionů Kč. Dohoda se Sportingem nám pro porovnání vynáší 1,49 milionů a mít či nemít 3 „mega“ v kase lze pocítit. Obzvláště když znovu doplácíme něco na daních, konkrétně 2,4 milionů Kč.
• Listopadové utkání s Brnem bylo mým 500. na lavičce FKNJ.
• Mthokozisi Khumalo podepsal po půl roce novou smlouvu bez výkupní klauzule - nechci opakovat scénář s Christem Kouadiem.
• Petr Malík toho moc nenahrál a svou frustraci se rozhodl vyřešit absencí na tréninku. Jeho odchod mě tedy v zimě mrzel o něco méně, i když jsme na něm mírně prodělali. O větší herní vytížení žádal i Danilo Caldas a ten se rozhodl si zchladit žáhu na Marku Magerovi, kterého přejel na tréninku nevybíravým způsobem.
• Po prodeji Pagace jsem požádal o vylepšení tréninkových zařízení a vedení po krátké debatě mému požadavku vyhovělo. Za 44 milionů se nám tedy vylepší zázemí a to ještě do půlky července 2037. Na mládežnické prostory, resp. na jejich zlepšení, už peníze nezbyly. I přesto ale nový předseda poskytl velmi bohaté prostředky na přestupy a mzdy + skauting.
• Předsezonní kemp budeme opět absolvovat v Rakousku. Vedení se tam evidentně líbí a nám díky výběru soupeřů vcelku také. V rámci tří přáteláků vyzveme ještě v této sezoně po vypršení dovolených hráčů Karvinou, Spartu a Bohemians.
• Kariéru po sezoně ukončil jeden z nejkvalitnějších a služebně nejstarších (od roku 2024!) skautů naší základny, Tomáš Bárta.

Epilog

Mám za sebou další rok mezi českou elitou a troufnu si říct, že už jsme se stali etablovaným členem této smetánky. Na druhou stranu mě štve, jak spousta skvělých hráčů dá přednost jinému klubu kvůli naší reputaci nebo umístění, popřípadě malé finanční síle. Ale tak staví se nové tréninkové prostory, tabulkou stoupáme rok co rok vzhůru a o naše hráče už se zajímají i přední adresy v zahraničí, čili věřím v brzký poskok v reputaci a při troše štěstí i evropský fotbal, který by do naší pokladny nalil takové finance, jako má nyní třeba Boleslav, která 3 roky zpět vyhrála Konferenční ligu.

Opět díky všem starým i jednomu novému sledujícími za komentáře a inspiraci, jsem rád, že se tento výtvor líbí. Lucky, je to jak říkáš, skauting venku je super - sice to něco stojí, ale už to tolik nepoznám a hlavně profit z toho to pak hravě pokryje. A neboj, i ty se dočkáš kvalitních hráčů, jde to vidět na tvých posledních posilách, že to jde nahoru. Budějovice udělaly titul, takže příští sezonu se s nimi, Krejcaku, potkám. A dexi, kápli mi dva hráči, ale jeden utekl a druhého asi nepodepíšu. S tím titulem jsi moc velký optimista. :D

Jsem si jist, že jsem ten komentář už napsal a odeslal, ale očividně ne.

Jak píšeš, patříš už mezi stále týmy první ligy. Takže příští sezonu čekám titul o patnáct bodů. Musíš mít ty nejvyšší ambice.
Teď vážně, kdyby se ti povedle probojovat do mistrovské nadstavby, tak by to byl senzační úspěch. Věřím, že do dvou let by sis kvalifikaci o poháry mohl zahrát. Ale známe jak hra dokáže občas být krutá.

Kam šel Kolečkář? Jooo stačí se podívat do přehledu... jo sorry vim. Ale tak Ústí, krásná destinace na dožití :D

Škoda juniorky, to už bylo fakt jen o bod. No nic tak vypálíme i Opavu... :-)

Tak hraj hraj a nebrzdi, těším se na pokračování.

prestupy opäť výborné, navyše krásna bilancia medzi predajmi a nákupmi ako sa tu už spomínalo, vyzerá to, že vo F:L si už stabilizovaný klub, takže nejakého boja o záchranu by som sa už neobával. Práve naopak, už pomaly očakávam útok na pohárovú Európu, na čo sa osobne veľmi teším. Preto je škoda, že sa ti zatiaľ nedarí v pohári, kde by sa to dalo urýchliť. Gratulujem k 500. zápasu v klube, pekná méta
teším sa na pokračovanie a hor sa do Európy!

Ahoj, velky respekt za tuhle kancelář, jsem také z okolí Nového Jičína, svého času jsem to také zkoušel, nicméně mě to nikdy extra nechytlo o to víc chválím a držím palce dále .-) budu dál sledovat

Přestupy a zaměstnanci

První pozitivní zprávou bylo, když vypršela výkupní klauzule Mikkela Klitgaarda. Co bylo horší, byl fakt, že jej média začala nominovat mezi kandidáty na triumf v anketě Golden Boy a později i mezi NxGn (kde nakonec skončil 20.). Po druhém hostování jsem se rozhodl koupit Vlastimila Lasotu nastálo a to za 22 milionů Kč, čímž se stal rekordním příchodem. Ve stejný den přišel i Kristian Belan na pravý kraj obrany či zálohy. Co se odchodů týče, tak se nám jako první i přes dřívější podepsání smlouvy povedlo prodat Lamineho Acku, který nejprve odmítl Benfiku, jenž nám nabízela i zpětné hostování, aby zamířil do Porta, které vyrovnalo novou výstupní klauzuli. Směrem dovnitř se nám pak naopak povedlo ukrást talentovaného Belgičana Allana Dewulfa, kolem něhož slídily celky z Portugalska a Itálie.

Jako náhradu za Vágnera, o kterém bude řeč níže, přišel John Ibrahim, kterého jsme sledovali už v minulém roce a vzápětí jsme si zajistili i služby mladého levého beka Vusiho Mkhaleleho. Legii z JAR rozšířil v poslední den letních přestupů Sandile Masuku a z paniky jsem přivedl na hostování Robina Votta, Iva Starku, Romana Rašku a znovu Lukáše Junka s Peterem Pagacem. Pardubice následně složily 20 milionů za Miloše Vágnera a vzhledem k tomu, že byl naštvaný, jsem s tím nemohl nic dělat a upřímně řečeno mi to ani nevadilo. Stejně jako Vágner zamířil do Pardubic i Ashot Hovhannisyan, náš odchovanec, jemuž jsme po několika hostováních, chtěli dát šanci v prvním týmu. Nabídka ve stejné výši jako za Vágnera se nedala odmítnout a tak jsem jej pustil.

Jednou nohou z klubu byl v létě i Yamba Macedo, který se naštval proto, že dostal tučnou pokutu za vyloučení proti Plzni. Nakonec ale na něj nikdo kromě Sparty v rámci letního přestupového okna nenabídl. Až po termínu se ozvalo několik klubů z MLS, včetně Los Angeles, které dorovnalo výkupku, ale to odmítl sám hráč. Stejně tak se Boleslav snažila o zisk Abdoulaye Beugrého, jenž ke konci kalendářního roku přišel sám s prosbou o odchod. A když jsem si u PSG řekl o čtvrt miliardy, což oni dorovnali, neváhal jsem ani minutu - kor když nám jej Pařížani chtěli na jarní část nechat na hostování. Obě strany se nakonec domluvily a tak jsme se mohli těšit na krásné peníze. A to nejlepší mělo teprve přijít. Na Maceda podaly nabídku Ajax s Laziem, ale ty byly velice nízká. Po odmítnutí se hráč naštval a tak jsem jej zkoušel nabízet sám.

U cifry 1 000 000 000 Kč se zastavil Red Bull z Lipska a v ohrožení tak byla rekordní suma, kterou jsme utržili doslova před pár dny za Beugrého, a celkově. Krátce po novém roce pak angolský křídelník a držitel ocenění pojmenovaném po Raymondu Kopovi zamířil do Bundesligy a naše finanční konto už vypadalo jako měsíční výplata Jordana Belforta v dobách jeho největší slávy. Tím se nám povedlo vedle klubových rekordů zdvojnásobit i ligové prvenství v obdržené částce, kterou zrovna v létě získala Plzeň od Tottenhamu za služby Helmuta Düwela. Už koncem listopadu si Bolka stáhla Junka zpět, stejně jako Slavia Votta. Jejich předčasné odchody mě vůbec nemrzely, stejně nehráli nic, co by stálo za řeč. Ještě před otevřením lednového transferového období jsme podepsali Abdoula Koného do juniorky. Pak jsme jako obvykle začali slídit na volném trhu. Jako první nám v síti uvízl dánský defenzivní záložník Simon Vielsted.

Po něm to byl nadějný brankář Pavel Janetzký. Náhradu za Maceda jsem si vyhlédl v milánském Interu. Jmenoval se Nicola Chetoni a my si jej zapůjčili do konce ročníku. Na základě Bosmanova pravidla jsme pak podepsali i Petra Krabce ze Slavie. Zájem jsme měli o Yannika Müllera, ale ten dal přednost setrvání v Boleslavi a už v létě nechtěl přijít Cristian Alonso. O členy mého realizáku začal být velký zájem od ostatních. Ještě na konci června přišel Baník s tím, že by chtěl nahradit odcházejícího Víta Baránka Tomášem Sedmidubským. Po krátkém dialogu ale druhý jmenovaný zůstal u nás. Do skautského týmu se připojil náš bývalý vedoucí rozvoje mládeže, Filip Rein. Pořád to ale není ono - když už najdu někoho slušného, tak chce nechutný plat. Proto se snažím držet své dosavadní kolegy, jako např. sportovního ředitele Martina Tancoše.



Příprava a mezisezonní pauza

Ještě pod hlavičkou předcházejícího ročníku jsme v Rakousku vyzvali Karvinou, Spartu a Bohemians. V rámci každoročního souboje o pohár starosty města k nám už v rámci nové sezony tentokrát zavítal skotský Celtic Glasgow, rumunská Steaua Bukurešť a švýcarský Young Boys Bern. Kromě toho jsme doma dali vzpomenout na začátky a přivítali ještě místní malé celky, jmenovitě Libhošť, Fulnek a Jistebník. Na Zimní ligu jsme si poté pozvali belgickou smetánku - Anderlecht, Antverpy a Bruggy - a povedlo se nám urvat cenný skalp všech. A jelikož nám ještě zbývalo pár dnů, zajeli jsme do Drážďan, Varšavy a Svatého Hippolytu.



FORTUNA:LIGA
Ještě před vstupem do nového ročníku mě překvapilo, že média vybrala můj zápas s Teplicemi, který skončil nudnou plichtou 1:1, jako nejlepší za celý rok. Ostatně co čekat od Blesku, no. Mthokozisi Khumalo pak obsadil páté místo mezi přestupy sezony. I letos jsme dostali krásné peníze za TV práva a tak jsem neváhal a sáhl po nejvyšších bonusech. Na úvod jsme remizovali v Karviné. Do konce měsíce července se nám povedlo připsat si 6 bodů z možných šesti a na triumfy se Slováckem a Teplicemi jsme navázali na začátku srpna výhrami se Sigmou a Pardubicemi. Naše série už čítala 6 mačů bez prohry, započítáme-li i závěr předchozího ročníku. Já byl zvolen třetí mezi trenéry měsíce a Macedova třetí trefa proti Teplicím skončila druhá mezi góly.

Po šesti zápasech bez porážky ale přišel těžký los, kdy jsme padli se Slaviou, Libercem (kde se na 2 až 3 měsíce zranil Lasota), Plzní (aby ne v devíti lidech) a na začátku září i Baníkem. V posledním zmíněném klání se nám na 3 až 4 měsíce zranil Zdeněk Černý. Devátý kalendářní měsíc jsme pak završili na trošku veselejší notě, když jsme si po cenné remíze na půdě Mladé Boleslavi rozdělili body i doma se Spartou. Měsíc říjen byl zahájen plichtou s Brnem a pak jsme se konečně (po sedmizápasové šňůře bez výhry) vrátili do vítězných kolejí vysokým triumfem nad Bohemkou, který zase dirigoval její bývalý hráč Ladislav Blažek hattrickem. Ten na něj navázal dvěma góly do sítě Jablonce a po jedné trefě přidal v navazujících domácích zápasech na úvod listopadu s Českými Budějovicemi a Karvinou. Triumf na Slovácku, který byl 5. v řadě, zase režíroval Macedo dvěma góly a po bezbrankové dělbě bodů s Pardubicemi rozhodl i duel s Teplicemi.

Spolu s Blažkem se pak velkou měrou zajistil i o to, že jsme na Andrově stadionu přehráli Sigmu a podzim jsme tak zakončili sérií jedenácti duelů bez porážky. Za měsíc listopad ještě zpětně bral 2. místo mezi hráči Macedo, stejný muž si připsal 3. místo v anketě o gól měsíce a já triumfoval mezi kouči. Mimochodem Angolan byl považován za největšího aspiranta na triumf mezi talenty roku. Na vítěznou vlnu jsme navázali úvodní duelem jara, kdy jsme pod taktovkou Klitgaarda a po důrazném poločasovém proslovu celkem nečekaně otočili mač v Edenu proti Slavii. S Libercem přišla remíza 2:2 a poté si všechny body uzmula Plzeň, která ukončila naši šňůru bez prohry na čísle 13. Výše jmenovaný dánský středopolař si vysloužil 3. místo v anketě o fotbalistu měsíce.

V březnu jsme se rozešli smírně s Ostravou, dostali náklep od Bolky a díky dvojičce Chetoniho porazili Spartu. Stejný muž pak stál i při vítězství nad Brnem, které přišlo na úvod března. Stejně tak začal chytat formu opět i Blažek, který s Vlastimilem Lasotou rozhodl o stejném vítězství nad Bohemians. Díky němu jsme měli už jisté nové nejlepší umístění v dějinách FKNJ a o 4 roky dříve jsme splnili plán vedení. S Jabloncem se narodila remíza 1:1 (nebýt vyloučení Kadlece, možná by se narodilo i vítězství) a v posledním duelu základní části jsme na českobudějovickém Střeleckém ostrově zvítězili 3:0. Lasota skončil třetí mezi hráči měsíce dubna a moje maličkost druhá mezi trenéry. V mistrovské skupině, kam jsme se dostali poprvé, se nám vedlo přímo skvěle, když nepočítám vyhoření v Plzni, kde jsme dostali nakládačku 1:5. Na úvod jsme si za pět dvanáct vystřelili všechny tři body v Mladé Boleslavi a děkovat za to můžeme Černému.

Pak jsme doma hostili Karvinou, kterou jsme přehráli 2:0 díky trefám Klitgaarda a Chetoniho. Stejní dva se pak dostali do střeleckých zápisů i při dalším šíleném klání proti Sešívaným. To skončilo doslova hokejovou přestřelkou 6:4, kterou jsme vystřelili až v samém závěru. Překonání rekordu v počtu nastřílených branek celkem tak na sebe nenechal dlouho čekat. Derniéra za ligovým ročníkem 2037/38 pak skončila 3:1 v náš prospěch a my tak mohli slavit rekordní umístění na 4. místě a z něj pramenící účast v předkolech Evropské konferenční ligy. Neskutečná euforie! Doplňme ještě, že Pagac skončil 3. v anketě o gól měsíce května a já obhájil stříbro z dubna. Talentem roku se skutečně stal Macedo, i když už za nás půl roku nehrál a třetí skončil Klitgaard. Stejné umístění jsem zaznamenal já mezi kouči a Blažek mezi střelci.



MOL Cup
Cestu pohárem jsme zahájili v nedalekých Hranicích, kde jsme vyhráli přesvědčivě 5:0 - možná i důvodu, že jsem povolal několik áčkařů včetně hvězdy utkání Maceda. I bez nich jsme pak v následujícím kole totálně přejeli Vítkovice, čímž jsme zaznamenali nejvyšší vítězství v dějinách klubu. K nezastavení byl hlavně autor hattricku Masuku a čtveřice branek Raška. Pak ale přijel výjezd na Spartu - proč taky nemít někdy štěstí na los a dostat nějakého třetiligistu i v takové fázi - kde se Starka vyloučil za MMA zákrok na bradu v 37. minutě (taky za něj dostal zaslouženě dvouzápasovou stopku) a gólem z 93. minuty jsme se museli se soutěží znovu velice brzy rozloučit. A to se nám ještě na 7 týdnů zranil Kadlec, který nám pak scházel v lize. Konečným vítězem byla Plzeň.



Béčko a juniorka

Juniorka to dokázala a s desetibodovým náskokem přehrála všechny své soupeře v Moravskoslezské lize dorostu. To pro nás znamená jen jedno - účast v celostátní 1. lize dorostu a z toho pramenící nutnost zlepšení kádru. Je totiž fakt, že jsme z áčka častokrát zapůjčovali Švece s Dewulfem, kteří splňovali věkovou podmínku a častější vytížení je pro ně klíčové. V poháru z toho byla porážka od Baníku ve čtvrtfinále. Z letošního náboru jsme pak podepsali Tomáše Hánu, Aleše Huška, Jiřího Gebauera, Ovidia Barbuceanua a Michala Krejčího.



Zajímavosti, aneb co se jinde nevešlo

• Začínají se nám kupit reprezentanti v kádru. Masuku se poprvé prosadil za áčko Jihoafrické republiky. Adam Švec byl ještě na konci minulé sezony nominován na EURO devatenáctek. A nejen to, dostal se i do nejlepšího týmu turnaje, který Češi vcelku ovládli! Na Mistrovství světa odcestovalo 5 našich bývalých svěřenců + 6 stávajících. Média se mě poté dotazovala na možnost povolání Dlugosze, kterého jsem si dokázal představit v áčku Polska. Jeho kouč to viděl podobně a nakonec jej skutečně povolal. Poděkování jsem se ale nedočkal já, nýbrž právě Christian Ilzer, lodivod našich severovýchodních sousedů. Prvního startu se už v září dočkal i Nigerijec Ibrahim.
• Za sezonu 2036/37 jsme překonali rekord v průměrné návštěvě, když na nás v prvním roce na novém stánku chodilo v průměru 2 658 lidí. Skvělé číslo! Permanentek se pak před tímto ročníkem prodalo 926 - o 12 více, než vloni.
• Ani letos jsme se nevyhnuli několika odmítavým odpovědím od vedení co se zlepšování zařízení týče - první byla kvůli špatné formě v lize. Nakonec ale byl v listopadu schválen projekt na vylepšení zázemí pro mládež ve výši 39 milionů a po potvrzení prodeje Beugrého i rozšíření sítě skautů na celý svět a vylepšení tréninkových prostor v ceně 44 milionů Kč. A nakonec došlo i na navýšení rozpočtu pro trénink juniorky. Zlepšení jejího náboru ale pořád ne a ne přijít, stejně jako rozšíření stadionu, které jsem zkusil jen proto, že jsem měl k dispozici opravdu přeplněnou pokladničku. Ani to ale nedonutilo vedení zlepšit oboje prostory hned po jejich dosavadním zlepšení.
• Na konci listopadu mi vedení nabídlo samo od sebe nový kontrakt. Po kostrbatém vyjednávání, kdy jsem si už říkal trochu víc, ale couvli a tak jsem si o novou smlouvu musel o týden později potupně říct sám. Zde už jsem byl více pokornější (chtěl jsem akorát více let) a tak jsme se dohodli. Předseda nadšen, jedeme dál.
• Také na sezonu 2038/39 se budeme připravovat v Rakousku. A k dispozici v ní budeme mít opravdu nádherné rozpočty + se nám navyšuje procento příjmu z prodejů hráčů (nejprve na 30 % a pak hned na 90 %). Nehledě na to, že jsme předčasně splatili i úvěr na stadion + půjčku, kterou si nesmyslně vzal stávající boss krátce po svém jmenování. Opět tak jsme bez dluhů. A poprvé je relevantní i informace, že plníme požadavky na finanční fair-play v pohárové Evropě. Na daních nicméně budeme díky všem těm odchodům doplácet pořádný ranec.
• V květnu se pak rozhodli ukončit kariéru fyzioterapeut Ondřej Hons (který pro nás makal od 1. srpna roku 2022, čili prakticky od začátku mé hegemonie v Novém Jičíně) a skaut Ondřej Krejčík. Stejně tak už si pomalu ale jistě balí svá fidlátka Emil Rilke.
• V únoru 2038 jsem zaznamenal první nákazu covidem u jednoho z našich hráčů.

Epilog

Díky mým staronovým sledujícím a také jednomu novému (zdravím souseda z NJ) za odezvu! Dexi sorry, v tom loučení jsem zapomněl napsat, kam ten Kolečkář jde. Mistrovská skupina se povedla a dokonce i Evropa, o které psal poté lucky. Mám už něco odehráno a můžu říct, že to je jiná káva.

Jinak se omlouvám, že tento part tvral o něco déle - nějak jsem se urval z řetězu co se screenshotů týče a při zpracovávání jsem ještě promazal některé věci. I další část tedy bude hubenější v tomto ohledu - rozhodl jsem se, že už nebudu sledovat, kdo je v týmu týdne, kdo dostal jaké bonusy nebo třeba co a jak řešil VAR. Pořád jsem si říkal, že čím více výstřižků, tím větší důkaz, že nepodvádím, nicméně já mám čisté svědomí a tak si trošku ulehčím práci s kanceláří. Kdyby vám ale něco scházelo, dejte vědět.

Jelikož do Vánoc nestihnu dohrát sezonu (nebo dopsat případný part) a nevidím to reálně ani do Nového roku, přeji všem touto cestou krásné svátky a úspěšný nový rok na osobním i manažerském poli! Zkrátka ať se daří všude, kde má. U příštího počtení s novojičínským celkem v hlavní roli na viděnou!

Tak o miliardě jsem věděli,... :D ale poháry super. Jsem zvědav jestli to bude jen o zkušenosti nebo i o nějakém menším úspěchu. Což poháry samy o sobě jsou :-)
Jsem zvědavý jestli to zvládneš i v lize zopakovat.